U Prokopnutého bubnu

[zavazadlo]

[tuvok07]

No s tímhle pravopisem se bude zajímavě shánět zaměstnání

[zavazadlo]

Cha -- po dlooooouuuuhe době sem tu a na toto hodlam reagovat výraznym CHA. Říká se tomu soukromé podnikání panáčku a můžeš u toho psát jak to prase

[Sam Zapišto]

Toto je školní úkon, kdy jsme měli napsat povídku o naší cestě do školy. Je to asi pět let staré- povídka ze sedmé třídy

Mrtvá babička

Stalo se tak minulou středu, kdy jsem kráčel vstříc všednímu školnímu dni. Jak jsem si tak kráčel ve svých jasně červených polobotkách (máma mi vždycky říkávala: Láďo, vezmi si ty červené botky- ve sněhu pěkně vyniknou a nikdo tě nepřejede). Jednou jsem se jí ptal, proč mě v zimě nutí chodit v polobotkách, ale vyhrkla, že už musím utíkat do školy (mimochodem jsem to z ní vytáhl v sobotu, kdy vyrukovala s argumentem, že když mě budou zebat nohy, že si sakra rozmyslím nějaký záškoláctví).
Odbočil jsem na průchozí škvíru mezi barákama, abych si zkrátil cestu- tam jsem poprvé uslyšel tichoučké krůčky jdoucí za mnou. Za mnou ale nikdo. Více zamžourat do tmy jsem se rozhodl až u obchodu Štefkových, kdy se ke krůčcím přidalo i vysoce naladěný sténání. Byla to postarší, jak se ukázalo zhruba sedmdesátiletá žena- v tý tmě jsem si jí předtím absolutně nevšiml, nejspíš díky jejímu tmavýmu kabátu. Vypadala velice nemocně. Svalila se na zem, ještě než jsem stihl zareagovat a začala se chytat za hlavu, jako by měla strašlivé bolesti. Když jsem k ní došel, byla už mrtvá. Vytáhl jsem telefon, abych zavolal záchranku, ale ona se začala s obravdu dětskou nemotorností hýbat. Cukala se jako zombík. Najednou obě její ruce vystřelily k chuchvalci vlasů přikrytýmu rádiovkou.

...nastala chvíle jakýsiho přetahování...

...RUP...

...Utrhla si hlavu.

Já sem tam stál jako přikovanej a sledoval tu maškarádu: hlava se začala otáčet po obvodu, po chvily se zastavily a krev a cévy v jejím krku začaly vroucně bublat, a bublat, a bublat. Než jsem se z toho stačil vzpamatovat, stál naproti mě růžový mužík, kterej se nejspíš nějakým způsobem zformoval z hlavy právě mrtvý babičky. Asi deseticentimetrovej mužík na mě krátkou chvíly zíral jak na zjevení. Najednou začal pištět. Ze slabého piskotu se vyklubal zvuk o minimálně 150 decibelech, a to se už nedalo vydržet, tak sem si zacpal promrzlý uši.
Po chvilce poskakování v kaluži temný krve smíchaný z mozkomíšní tekutinou byl spíše červenej než růžovej, a pištět začal ještě víc, asi naštváním že se ušpinil. Řekl jsem , že ho rozdrtim patou, ale těsně nad jeho hlavičkou mi ho začalo být líto, jak tam tak stál, malinkej a ušpiněnej. "Jdu domů a ty půjdeš na druhou stranu! "oznámil jsem mu. Jenže jsem zase ztuhl jako by celý moje tělo dostalo obří erekci. Přede mnou najednou stála asi třímetrová příšera. Vysoká rozvalitá příšera s vrásčitou kůží a hnusnými bradavicemi na obličeji, jestli se ta nepjekná koule dá hlavou nazvat.
Toto je moje poslední vzpomínka, protože od tý doby jsem byl už navždy mrtvej.....

[Návštěvnice]

Byla jsem inspirována knihou Poslední hrdina... Sága to ale není. Je to jenom básnička.

Vzpoura proti bohům

„Chladný Dunnmanifestin
Ó sídlo božstev rozmarných
Vrhá na celý svět stín
Bývá tam slyšet jejich smích

Smrtelníci mají úděl
Být figurky v jejich hrách
Tam, kde vrchl hory čněl
Mnohý vznikal lidský strach

Jeden muž však nenadále
Odmítl se kořit jim
Opustil své místo krále
Přidati se šel k bájím

Skupina jemu mužů věrných
Zocelených bitvami
Šla za ním bez úmyslů černých
Šli, vedeni zkazkami

Dlouhá pouť vedla je
Mrazivou pustinou
Přes strašné závěje
Oni cíl neminou

Odhodlaně, směle kráčí cestou svou
Bijí se s každou potíží
Nikdo nezastaví je, když někam jdou
Nitky jim Osud překříží

Přesto nahoru vystoupali
„Zřete, tamť chrám bohů!“
Cohen řek', podoben králi,
Na posvátnou půdu vložil nohu

Stříbrná horda vzala sud prachu
Byv přestrojeni za bohy
A do roucha v barvě nachu
Oblečen Osud potkali

Ten na souboj vyzval Cohena
Ať hraje jemu k vůli
Nešť! Kostka byla hozena
Lehce přeťata v půli

Obelstil bohy moudrem meče
S úšklebkem příkaz dal
A ať bohů všech krev teče
Načež se rozesmál

Však uvědomil si to náhle
Když zničí horu, želva dokráčí
Horda popadne soudek takhle
A s ním do propasti odkvačí

Výbuch cele zničil jejich těla
Oni zemřeli ať můžem žít
To je hrdinství a tak se dělá
V tom as tajemství musí tkvít

Ač mrtvi jsou, v písni žijí
Jako by nikdy nezemřeli
Na onom světě se teď bijí
Ať žili jakkoli, v tom byli skvělí

Jejich duše mezi námi jsou
Nevěřím, že oni připustí svou smrt
Nenechají pohltit se tmou
Každý z nich je na to příliš hrd


Děkuji vám, dámy a pánové. Mince házejte tady do klobouku, pokud se vám líbilo. Pokud ne, přesto byste mohli přispět potulnému zpěvákovi, aby měl co jíst. Děkuji, děkuji, jste velice štědří. Vrať to sem, nebo ti useknu ruku!“ *zinnng* „Ukaž licenci, nemáš? Tak to dej zpátky a buď rád, že si na tebe nestěžuju cechu!No proto.“

[TheMole]

dost dobré!!

a jen tak mimochodem - ten zpěvák je členem cechu?

[Návštěvnice]

[JaSof]

Dnešní strip! Ach můj bože, to jsem se zasmála! Děkuji autorovi z celého srdce, Buch! je má nejoblíbenější Zeměplocha a tohle mě vážně dostalo. Díky.