U Prokopnutého bubnu

[ortie]

[Jenik]

79:
„Není žádné ,obě'. Jsem jenom já, chápeš? Vím, že je to těžké, ale mám prostě levou pravou ruku a levou levou ruku a pravou pravou ruku a pravou levou ruku. To všechno jsem já. Můžu jít na nákup a současně zůstat doma, Toničko. Jestli to pomůže, představuj si mě jako..."
„...jednoho člověka se čtyřma rukama a ..."
„...čtyřma nohama a..."
„...čtyřma očima."

Bať!

[Jenik]

105:
„Jistě," přikývla slečna Rovnovodovážná. „Tvoje babička Bolavá žila dole na kopcích -"
„Ne, nahoře na Důlinách," opravila ji Tonička.

Tma jak v pytli, měsíc svítil,
luh se sněhem zelenal,
kočár se jak ďábel řítil
hezky zvolna podle skal.