Obsah fóra U Prokopnutého bubnu U Prokopnutého bubnu
Vaše oblíbená hospoda nyní již i na hexnetu!
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

Stráže! Stráže!
Jdi na stránku Předchozí  1, 2
 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra U Prokopnutého bubnu -> Knihy
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Dude



Založen: 1.4.2012
Příspěvky: 274
Bydliště: Divoký východ

PříspěvekZaslal: neděle 01. duben 2012 17:35     Předmět: Citovat

40:
Řekněme, že je znovu noc, a podívejme se znovu za strašidelnou bránu.
"Jsou kolesa Trýzně patřičně roztočena?" zazněl hlas Nejvyššího velmistra.
Kruh Osvícených bratří nejistě zašoupal nohama. "Bratře Ostrověži?" otočila se Velmistrova kápě příslušným směrem.
"To není moje povinnost, roztáčet kolesa Trýzně," zamumlal bratr Ostrověž, "...má na starosti bratr Štukatér, roztáčet kolesa -"
"To tedy, sakra, ne! Já mám za úkol mazat osu Univerzálního citronu," odpověděl bratr Štukatér popuzeně. "To jenom ty vždycky tvrdíš, že moje práce je -"
Nejvyšší velmistr si v hlubinách své kápě těžce povzdechl nad novou hádkou, která rychle nabírala na ostrosti. Z tohohle smetí má ukout nový věk rozumu?
"Mohli byste laskavě alespoň chvíli mlčet?" vyštěkl popuzeně. "Abych řekl pravdu, nebudeme dnes v noci vlastně kolesa Trýzně ani potřebovat. Nechte toho, vy dva. Tak, bratři - přinesli jste všechny potřebné věci, jak bylo dohodnuto?"

citace:

"Měl jste pravdu. Jakýkoliv údaj se stane důležitým, jakmile je uveden do souvislosti s údajem jiným. Spojení mezi údaji mění jejich perspektivu. Vyvolává dojem, že nic z toho, s čím se na tomto světě setkáme, žádné napsané či vyřčené slovo nemá ten smysl, který nám vnucuje, a že k nám naopak promlouvá o jakémsi tajemství, které uchovává. Kritérium je velice jednoduché: nikdy nic nebrat tak, jak to vypadá. I značka zakázaného vjezdu se dá číst proti světlu."
"Určitě. Katarský moralismus. Odpor vůči plození. Vjezd je zakázán, protože Demiurg nás chce podvést. Tím směrem se nedojde k Cestě."
"Včera večer mi náhodou přišla do ruky učebnice pro ty, kteří chtějí získat řidičský průkaz typu B. Buď to bylo tím, že se už smrákalo, nebo tím, co jste mi řekl, napadlo mě však, že ta brožurka je vlastně o něčem jiném. A co když celý ten automobil je vlastně jen metafora stvoření? Stačí neomezovat se na vnější podobu, na iluzi palubní desky, je třeba taky vidět to, co vidí jen Artifex, co je vespod. A vespod je to, co je nahoře. Což je strom sefir."
"Mně to nepovídejte."
"Taky vám to nepovídám já. Povídá se to samo. Nepřipomíná snad auto strom se sefirami? Jen se koukněte: vepředu motor, dvě přední kola, spojka, převodovka, dvě spojky, diferenciál a dvě zadní kola. Deset částí, a sefir je taky deset."
"Jsou ale jinak rozestavěné."
"Kdo vám to řekl? Diotallevi nám přece vysvětlil, že Tiferet nebývala vždycky jen šestá, ale někdy taky osmá sefira a bývala umístěna pod Necachem a Hodem. Můj motor je typu Belboth, já jsem tu tradici založil a nese taky mé jméno."
"Fiat."
"Neopouštějme však dialektiku automobilu. Na vrcholu je Motor, Omnia Movens, nazvěme jej Tvůrčí zdroj. Motor předává svou tvůrčí energii dvěma Vznešeným Kolům - Kolu Inteligence a Kolu Moudrostí."
"Jistě, je-li vůz na přední pohon..."
"Na Belbothově stromu sefir je vůbec nejlepší to, že snese i alternativní metafyziky. Zakládá se na představě duchovního kosmu na přední pohon, v němž vepředu umístěný Motor přenáší svou vůli přímo na Vznešená Kola, zatímco verze materialistická je založena na představě kosmu degradovaného, v němž je Pohyb udělován Posledním Motorem dvěma Kolům Posledního Itádu: ode dna kosmického prýštění se oddělují nízké síly hmoty."
"A co když je motor na zadní pohon?"
"To je pak satanská záležitost. Shoda Nejvyššího s Nejnižším. Bůh se ztotožňuje s pohyby hrubé zadní hmoty. Bůh je tu coby neustále mařená touha po božství. Bude to asi záviset na Rozbití nádob."
"Nepůjde spíš o Rozbití Tlumiče?"
"Tak tomu možná bude v Kosmech Potracených, kde se Kosmickým éterem šíří zhoubný dech archontů. Neztrácejme však z dohledu to, co je podstatné. Po Motoru a dvou Kolech přijde na řadu spojka, sefira Milosti, která ustavuje či ruší proud Lásky spojující zbytek Vozu s Božskou Energií. Kotouč, mandala laskající druhou mandalu. Proto Skříň Změn neboli převod, jak říkají pozitivisté, je princip Zla, který lidské vůli umožňuje zpomalit nebo zrychlit neustálý proces prýštění. Proto taky automatická převodovka přijde dráž, ve Svrchované Rovnováze totiž rozhoduje podvozek s Motorem, neboli Strom sefir. Pak přijde na řadu Spojka, kupodivu nazvaná kardan po renesančním mágovi Cardanovi, pak Kónická Dvojice - všimněte si, že je v opozici vůči quaterně, čtveřici válců v motoru - kde talířové kolo diferenciálu (menší keter) pohyb převádí na Kola Pozemská. Z toho vyplývá i funkce sefiry Diference neboli diferenciálu, který se svrchovaným smyslem pro krásu rozdílí kosmické síly oběma Kolům Krásy a Vítězství vykonávajícím v Kosmu nepotraceném (čili na přední pohon) pohyb předepsaný Koly Vznešenými."
"Výklad vskutku důsledný. A co srdce Motoru, sídlo Jednoho, Talířové Kolo?"
"Tu stačí jediný pohled zasvěcených očí. Nejvyšší Motor ožívá pohybem, který se skládá z Nasátí a Výfuku. V tomto Složitém Božském Dechu jednotky zvané Válce (určitě geometrický archetyp) byly původně dvě, ty pak zplodily třetí a pak se už navzájem jen třely, až své pohyby sladily ke slávě čtvrtého. První Válec (prvenství tu už dávno není otázkou hierarchie, ale pouze podivuhodného střídání vzájemného postavení a vztahů) neboli Píst - etymologicky Pistis Sofia sestupuje z Horního Mrtvého Bodu k Dolnímu Mrtvému Bodu a válec se přitom plní ryzí energií. Zjednodušuji, jinak by bylo třeba brát v ůvahu i andělské hierarchie neboli Zprostředkovatele Rozvádění, kteří podle mé příručky umožňují otvírání a uzavírání Otvorů spojujících vnitřek Válců s kanálky, jimiž je nasáváno palivo… Pouze díky tomuto zprostředkování může sídlo Motoru komunikovat se zbytkem Kosmu a v tom se právě asi projevují, nerad bych se ovšem dopustil kacířství, původní meze Jednoho, který při svém tvoření závisí na Velkých Excentrech. Bude však třeba přečíst si Text mnohem pozorněji. V každém případě však stačí, aby se válec naplnil Energií. Píst dorazí k Hornímu Mrtvému Bodu a dojde k Maximální Kompresi. Což je simsum. A tím jsme se ďostali ke slávě Velkého Třesku, je tu Výbuch a Expanze. Vytvoří se Jiskra, palivo se vznítí a vyšlehne, což podle tvrzení Příručky je jediná Aktivní Fáze Cyklu. Běda však, kdyby se do Paliva dostaly škeble, kelipot, kapky nečisté hmoty, dejme tomu voda nebo Coca-Cola, pak by buď k Expanzi nedošlo, nebo by proběhla v podobě škubů, k jakým dochází při potratu..."
"Neznamená Shell vlastně kelipot? Pak by se té značce ale nemělo věřit. Ode dneška pouze Mléko Panny..."
"To si ještě ověříme. Mohly by v tom být taky pikle Sedmi Sester, nižších knížat, která chtějí mít Tvoření pod kontrolou... Tak či onak, po Expanzi dochází k velkému Božímu Vypouštění, starší texty používají výraz výfuk. Píst se znova vrátí k Hornímu Mrtvému Bodu a vypudí beztvarou spálenou hmotu. Nový Cyklus může začít, došlo-li k zmíněnému Očištění. Stačí se nad tím trochu zamyslit a je jasné, že to je zároveň popis neoplatónského mechanismu Exodu a Parodu, podivuhodná dialektika zvaná Šup nahoru a Šup dolů."
"Quantum mortalia pectora caecae noctis habent! A děti hmoty to nikdy nepostřehly!"
"Právě proto mistři gnose tvrdí, že se má věřit pneumatikům a ne hylikům."
"Na zítřek připravím mystickou interpretaci telefonního seznamu..."

Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo (1988)

Stráže vyšli v r.1989.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Půlšálku
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 27.5.2012
Příspěvky: 1203
Bydliště: Hradec Králové

PříspěvekZaslal: pondělí 28. květen 2012 9:23     Předmět: zlo Citovat

Četl jsem o Stráže Stráže! v knize měsíce a všichni se tam rozplývají nad Vetinariho proslovem o zlu. Nic proti, ale řekl bych že scéna, která následuje (muži z hlídky za záchranu města chtějí jen mírné zvýšení platu, konvici a terč na šipky), jej zcela uvrhává v prach. Vrcholem není Vetinariho proslov. vrcholem je Elániův smích, který patří mimo jiné i tomuto proslovu Very Happy
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Dude



Založen: 1.4.2012
Příspěvky: 274
Bydliště: Divoký východ

PříspěvekZaslal: pátek 05. duben 2013 8:30     Předmět: Citovat

230:
A taky bylo třeba vyhýbat se ze všech sil každému klišé, na které náhodou narazil.

Jak psát dobře: Nezačínej si s klišé, jako třeba s morem. (To je spisovatelský středověk.)
William Safire's Fumblerules: Last but not least, avoid cliches like the plague; They're old hat; seek viable alternatives.

---
331:
„Třicet tolarů měsíčně!” brumlal. „Za to umřeli! Za hrst tolarů! A já ještě Nobymu pokrátil žold. Musel jsem, to je přece jasné! Vždyť tomu chlapovi by zrezavěl i meloun, kdybyste mu ho svěřili!”

A Fistful of Dollars

---
347:
„Během vlády mírně bláznivého, nervózního lorda Picbudky byla popravena celá kolonie netopýrů, protože nepřetržitě porušovali zákaz vycházení po setmění. To bylo r. 1401, pane. V srpnu, myslím.”

Picbudka vládol až v 20. storočí (Noční hlídka).
V tom majú prsty časoví mnísi.

---
351:
„Je to prostě holka,” překládala lady Berankinová.
„Ale je tak děsivě obrovská!” užasl Noby.
Elánius spěšně zakašlal. Nobyho myší oči sklouzly stranou k lady Sibyle Berankinové, která zrudla jako zapadající slunce.
„Nó, ale jinak překrásná postava, na draka,” dodal rychle.
„Ehm. No jo, překrásný široký boky, žádný trable se snůškou vajec,” přidal se hned nadšeně seržant Tračník.
„Majestádní. Šos... sošná,” dodával Noby horečnatě.
„Buďte zticha,” zavrčel Elánius.

Nechcem to komentovať, ale tiež nechcem, aby to zapadlo bez povšimnutia.

---
363:
„Lituji, pokud se vás to nějak dotklo,” dodal a znovu poklepal kapitánovi na rameno. „Ale vy nás, lidičky, opravdu potřebujete.”
„Jistě, pane?” řekl Elánius tiše.
„Jistě. My jsme jediní, kdo vědí, jak mají věci fungovat. Víte, jediná věc, ve které jsou dobří lidé dobří, je umění sesadit ty zlé lidi. V tom jste opravdu dobří. Jenže bohužel je to ta jediná věc, ve které jste dobří. Jeden den vyzváníte na zvony a svrhnete zlého tyrana a druhý den už všichni sedíte a stěžujete si, že od chvíle, kdy tyran padl, pořád ještě nikdo neuklidil svinstvo. Zlí lidé umějí plánovat. Je to, dalo by se říci, součást jejich specifikace. Každý zlý tyran má plán, jak ovládnout svět. Nezdá se, že by takový dar měli i hodní lidé.”

Výsledkem je, že v tomto stadiu společenského vývoje padá nejvyšší moc obvykle do rukou mužů nejsilnější inteligence, ale zcela bezohledných. Kdybychom mohli položit na jednu misku vah zlo, které způsolili svým darebáctvím, a na druhou prospěch plynoucí z jejich vyšší inteligence, patrně bychom shledali, že dobro převažuje nad zlem. Více škod ve světě patrně napáchali na vysokých místech poctiví hlupáci než inteligentní lumpové. Jakmile chytrý darebák dosáhne výšin své ctižádosti a nemá už žádný další sobecký cíl, může, a to se stává často, dát své schopnosti, své zkušenosti, svou vynalézavost do služeb veřejnosti. Mnozí mužové, kteří byli zcela bez zábran v boji o získání moci, jakmile dosáhli svého cíle, použili této moci ku prospěchu celku, ať už byla založena na bohatství, politické autoritě nebo na čemkoli jiném. Lstivý intrikán, nemilosrdný vítěz na politickém poli, se nakonec může stát moudrým a velkodušným vládcem, za svého života velebeným a po smrti oplakávaným, obdivovaným a chváleným potomky. Takovými muži, abychom uvedli dva nápadné příklady, byli Julius Caesar a Augustus. Ale hlupák zůstane hlupákem provždy, a čím větší moc má ve svých rukou, tím větší katastrofu patrně způsobí, když ji užije.

James George Frazer: Zlatá ratolest

---
380:
„Já si stejně myslím, že to nebyl ten pravý král,” přidal se k němu Karotka. „Když tak už mluvíme o králi, nechce někdo praženou mandli?”

Hlidka-431:
Kdysi v dávné minulosti byla ctěna jedna tradice. Jmenovala se Fazolový král. V jednom určeném dni se všem mužům klanu podávalo speciální jídlo, do nějž byla zamíchána jedna jediná dotvrda upečená fazole. Ten, kdo onu fazoli našel, byl, často po jistém drobném dentálním ošetření, prohlášen králem. Byl to velmi jednoduchý a levný systém, pravděpodobně i proto, že moudří holohlaví mužíci, kteří ve skutečnosti řídili věci, věnovali svou pozornost možným kandidátům a byli experty na to, do které misky nenápadně onu zmíněnou fazoli upustit.
A když úroda dozrávala, klan vzkvétal a země byla úrodná, král vzkvétal také. Ale když přišel čas, že se úroda neurodila, udeřily předčasné mrazy a zvířata se nemnožila, nabrousili si titíž malí moudří mužíci své dlouhé nože, které byly určeny obvykle k sekání jmelí.
A příslušné noci jeden z nich odešel do své jeskyně a připravil tam jednu jedinou malou pečenou fazoli.
To se pochopitelně dělo ještě předtím, než začalo být lidstvo civilizované. V dnešních dnech už nikdo fazole jíst nemusí.

Otec-152:
No, a pak to pomalu sklouzlo do náboženské roviny a začaly se dít ty klasické věci, jako když nějaký chudák našel ve svém talíři zvláštní fazoli a každý začal říkat ,ohó, ty jsi král, příteli’ a on si pomyslel ,no to zas není tak špatný nápad’, jenže oni mu zase řeknou ,ale dlouhé zápisy o tom dělat nebudem!’. Bodejť by jo, když vzápětí zjistí, že pádí po sněhu a v patách má tucet chlápků s obřadními srpy, a to všechno proto, aby zem znovu ožila a všechen sníh zmizel. Velmi, jak bych ti to... etnické.

Alebo si pozrite Folklor Zeměplochy.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Jenik



Založen: 5.5.2009
Příspěvky: 2006

PříspěvekZaslal: čtvrtek 26. březen 2015 7:30     Předmět: Citovat

280:
„Proto-že,” slabikoval pomalu a ukazoval si na slova neochotným prstem, „to m-á - má, slouž-i-ti - sloužiti k s-po-koj-enosti - spokojenosti vznes- v-zneš-en-é-ho - vznešeného dra-ka - draka Ke-ra prd-ní-ho - prvního, krá-le, krá-lů- á-bé-es-ó-el-ů-té-en-í-há-ó - ab-so-lut-ní-ho -” na tváři se mu perlil hojný pot, „- to je absolutního, vlád-ce měs-ta –”

Drak sa nevolal Ker I. To len Tračník slabikoval prvé dve písmená slova 'king': Ker-Ii.
Vyzeralo to asi takto:
“It hathe Pleas-Sed the Der-Rer-Aa-Ger-the dragon, Ker-Ii-king of kings and Aa-Ber-Ess-Uh-Ler—”
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Jenik



Založen: 5.5.2009
Příspěvky: 2006

PříspěvekZaslal: neděle 22. květen 2016 19:40     Předmět: Citovat

Hrdlodus napsal:
Jenik napsal:
http://forum.discworld.cz/viewtopic.php?p=134761&highlight=#134761

Perfektní. Je tu vše.

Nie je to perfektné.
Chýba mi tam český preklad.
(Mne sa ten slovenský preklad nepáči.)
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Ziriath



Založen: 24.6.2010
Příspěvky: 68
Bydliště: Brno-Černovice, vnější strana zdi

PříspěvekZaslal: úterý 01. listopad 2016 22:49     Předmět: Citovat

Nevím jak moc jsem objevila Jakazačistán, ale došlo mi, že Elánius na začátku Mužů ve zbrani vlastně dostal za vyřízení dračí záležitosti tradiční pohádkový konec- ruku princezny a půl království, tedy aspoň tak, jak je tomu možno se v A-M přiblížit.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Ziriath



Založen: 24.6.2010
Příspěvky: 68
Bydliště: Brno-Černovice, vnější strana zdi

PříspěvekZaslal: čtvrtek 02. únor 2017 3:25     Předmět: Citovat

Zdá se, že Zavoněl se nad úkrytem velmistrovských předmětů příliš nezamyslel. Jestli ten plášť chtěl mít schovaný tak, aby on zůstal mimo podezření, měl ho dát ne pod podlahu, ale mezi Vetinariho hadry, kde by se dokonale ztratil mezi podobnými kousky. Když byl Vetinari odklizen do vězení, nehrozilo, že by si tu věc našel ve skříni. Nebo že by to tam našel kdokoliv jinej.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Ziriath



Založen: 24.6.2010
Příspěvky: 68
Bydliště: Brno-Černovice, vnější strana zdi

PříspěvekZaslal: neděle 02. duben 2017 21:45     Předmět: Citovat

Teď si uvědomuju, že Sybila je (jen v této) knížce asi trochu inspirovaná lady Žalovou z Gormenghastu. Je podobné postavy, taky má impozantní účes (i když v jejím případě je to jen paruka), bydlí v příliš rozhlehlém a velkém domě o který se moc nestará, a zajímají ji jen vlastní zvířata, ale v případě potřeby dokáže dobře organizovat a přicházet s nápady.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Jenik



Založen: 5.5.2009
Příspěvky: 2006

PříspěvekZaslal: čtvrtek 01. březen 2018 9:24     Předmět: Citovat

Ešte jedna óda na veľkomesto z poviedky Mrtvé hodiny:

Metropole za časných ranních hodin jako by ani nebyla sama sebou.
Je to samozřejmě dáma a na tom denní doba nic nezmění. Probouzí se jako žena, zkusmo osahávajíc nový den rozzívaným, úsměvným protažením, rty dosud bezbarvé, vlasy pocuchané, rozpařená spánkem, tělo plnější, prozářená jakousi dívčí nevinností, jak sluneční světlo zbarvuje na východě oblohu a pokrývá ji časným ruměncem. Obléká se v zařízených podnájmech a v nuzných zchátralých slumech, obléká se v komfortních půdních přístavbách na Hall Avenue a v nesčíslných bytech, které plní domy Isoly, Riverheadu a Calm’s Pointu, v soukromých vilách, které lemují ulice Bethtownu a Majesty, a vynořuje se jako zcela jiná žena, upravená a komisní, půvabná, avšak nikoli sexy, šířící kolem sebe pocit svrchované kompetence, s nalakovanými nehty, a pečlivě nalíčená, avšak nepřístupná jakýmkoli hloupostem, neboť ji čeká dlouhý pracovní den. V pět hodin odpoledne dojde k metamorfóze. Ne snad že by se naše dáma, tedy metropole, převlékla, má na sobě tytéž šaty či kostým, na nohou tytéž střevíčky na vysokých podpatcích nebo pohodlné mokasíny, ale její neposkvrněnou skořápkou pronikne cosi na povrch, nálada, tón, spodní proud. Je to jiná žena, kdo sedí v kavárnách a barech, kdo odpočívá v pátiích či na terasách vroubících mrakodrapy, jiná žena s trochu lenivě vyzývavým úsměvem, s trochu unaveným výrazem, s neproniknutelným vědoucím pohledem v očích: zdvihá svoji sklenku, zvonivě se směje, na obzoru sedí vyčkávavě večer, oblohou se šíří červánky končícího dne.
V noci se stává ženou.
Odhodí svou ženskost a stává se ženou. Tentam je make up, mechanizovaná kompetence; stává se pošetilou a přítulnou, lehkomyslně přehazuje nohu přes nohu a nechává si slíbat růž ze rtů, citlivě reaguje na doteky mužských rukou na svém těle, stává se povolnou, svůdnou a zázračně primitivní. Noc je dobou ženy a metropole je jen a jen žena. A v mrtvých hodinách spí a jako by to ani nebyla ona.
Ráno se opět probudí a rozčeří nehybný vzduch zívnutím, rozhozenýma rukama, spokojeným úsměvem na nenalíčených rtech. Vlasy bude mít rozčepýřené, ale poznáme ji, viděli jsme ji tak už mnohokrát.
Ale teď spí. Spi tiše naše metropole. Ach, tu a tam se v budovách noci otevře oko, zamžiká, opět se zavře, ticho. Odpočívá. Ve spánku ji nepoznáváme. Její spánek se nepodobá smrti, neboť pod teplými pokrývkami slyšíme a cítíme šelest života. Je to ale zvláštní žena, důvěrně ji známe, vášnivě milujeme, a teď se v posteli choulí do netečného klubka, naši ruku na kyprém stehně. Cítíme v ní život, ale nepoznáváme ji. Ve tmě je bez tváře a bez podoby. Mohla by být jakoukoli metropolí, jakoukoli ženou, nacházet se kdekoli. Nejistě se jí dotýkáme. Zahalila se do černé košile časného rána a my ji nepoznáváme. Je pro nás cizinkou, oči má zavřené.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra U Prokopnutého bubnu -> Knihy Časy uváděny v GMT + 2 hodiny
Jdi na stránku Předchozí  1, 2
Strana 2 z 2

 
Přejdi na:  
Můžete přidat nové téma do tohoto fóra.
Můžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.