U Prokopnutého bubnu

[Jenik]

Cesta paní Kosmopilíkové

63: Ale ale, není-li tvá mysl tak ostrá, že hrozí nebezpečí, že sám sebe pořežeš?

73: Nikdy nejednej neopatrně, když stojíš tváří v tvář malému, holohlavému, vrásčitému staříkovi, který se usmívá! (1. pravidlo)

73: Zapomněl bych i svou vlastní hlavu, kdybych ji neměl přibitou.

82: Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, o nichž nemáme ani ponětí.

104: Mám jen jedny ruce.

104: Z toho neprší, ale leje.

105: S takovými věcmi se unavovati nebudu!

133: Kus pořádné práce ještě nikdy nikomu neublížil.

133: Procházka na čerstvém vzduchu ti udělá dobře!

134: Když si to budeš škrabat, bude to ještě horší!

134: Jen tu čočku hezky sněz, budeš mít krásné kulaté paty!

134: Dočkej času jako husa klasu - kdo si počká, ten se dočká!

136: V Ankh-Morporku dostanete všechno!

137: Nemám na vás celý den!

137: Nejsem včerejší!

138: Všude mají nepořádek, který je třeba uklidit.

138: Historie potřebuje pastýře, ne řezníky.

139: Všechno má svůj čas a své místo.

140: Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek.

141: Nesuď knihu podle přebalu.

143: Nikdy neodmítej zbraň. (Pravidlo 2.)

145: Musíš se nejdříve naučit chodit, abys pak mohl běhat.

152: Když pochybujeme, rozhodněme se žít!

155: Dobrá, sestoupím k úpatí našeho schodiště!

164: Můžeš mě porazit peříčkem.

166: Doneslo se mi po větříčku.

167: Vypadám jako ovadlý salát, ale nejsem zelenáč!

171: Čeho žádáš - nedostaneš.

175: Nevylepšíš to, když se to pokusíš uhrabat.

185: Teple se obleč, nebo z toho budeš mít smrt.

200: Velké události navíc vrhají stíny.

211: Každá vteřina dobrá.

219: Životem se člověk učí.

231: Mytý hrnec nikdy nepálí. (yetti)

232: Když chceš mít něco uděláno, nejlépe uděláš, když si to uděláš sám.

232: Vidět znamená věřit.

371: Koan 97: Nečiň bliznám, co nechceš, aby činily ony tobě.

371: Koan 124: Je úžasné, co všechno vidíš, máš-li oči otevřené.

400: Když musíš jít, tak musíš jít.

400: Vždycky měj čisté spodní prádlo, nikdy nevíš, kdy tě na ulici porazí vůz.

402: Když si dáš ještě jeden, nebude ti chutnat večeře.

431: Nikdy nevíš, co tě potká vzápětí.

443: V životě, stejně jako u snídaně z obilovin, je vždycky dobře přečíst si nejdřív návod na obalu.

444: Není lepšího času než hned.

445: Když se pereš, neříkej ,fér'.

453: Není nad to, udělati hned to, co můžeš.

[Jenik]

22:
Celým jménem byl Jeremiáš Tikal, a to nebyla žádná náhoda. Členem Cechu hodinářů se stal v době, kdy mu bylo sotva několik dnů a bylo všeobecně známé, co to znamená. Totiž to, že jeho život začal v košíku odloženém na prahu. Všichni věděli, jak to funguje. Každý cech přijímal nalezence, kteří se objevili s ranním mlékem.

Pravda-16:
Jeho pohled zachytil malé osvětlené místo u budovy Cechu hodinářů. V záři se črtala temná silueta malé nahrbené postavy.

Je tam súvis?

[Jenik]

139: "Sna-fu?"
Skratku SNAFU používali americkí vojaci v II. svetovej vojne. Znamenala: Situation Normal - All Fouled (tvrdšie Fucked) Up, čo by sa dalo preložiť "Všade je blázinec, ale to je normálne" alebo tvrdšia verzia "Všetko je to poondené, takže v norme".
Chceli tým povedať, že zlý stav je normálny stav, takže nič nové pod slnkom. Približne. Často sa používala ako žart alebo na znak frustrácie.
SNAFU

Je to tiež ústredný pojem diskordianizmu. V prvom dieli Illuminata (s.151) je skratka prekladaná takto: "Situace normální, všechno je v prdeli."

Nasleduje dlhý citát (ale musí byť a oplatí sa ho prečítať) z druhého dielu Illuminata (s.180):

Hagbard si tehdy psal poznámky k pojednání, jež později spatřilo světlo světa pod názvem "Nepískej si při močení." Začal kapitolou, kterou později přesunul doprostřed knihy:

Dnes by bylo teoreticky možné zapojit lidské nervové soustavy do rádiové sítě tak, aby zprávy přicházející zvenčí prostřednictvím miniaturních přijímačů implantovaných v mozku nebyly k rozlišení od hlasu vlastních myšlenek. Stačil by jediný centrální vysílač umístěný v hlavním městě země, který by čtyřiadvacet hodin denně vysílal to, čemu by podle úřadů měli lidé věřit. Průměrný muž, který by takové vysílaní přijímal, by ani nevěděl, že je robotem - domníval by se, že naslouchá jenom sám sobě. Průměrná žena by na tom byla podobně.

Je ironií, že lidem připadá taková představa děsivá a zarážející. Stejně jako v Orwellově románu 1984, ani v tomto případě nejde o vizi budoucnosti, ale o alegorii přítomnosti. Každý občan každé autoritářské společnosti má již takové "rádio" v mozku zabudované. Tím rádiem je tichý hlásek, který se táže, kdykoli člověk pocítí nějakou touhu: "Je to bezpečné? Bude s tím souhlasit moje žena (můj muž / můj šéf / moje církev / moje okolí)? Nebudou se mi lidé posmívat? Nepřijde policie a nezatkne mne?" Freudovci tomuto hlásku říkají "nadjá" a Freud sám je výstižně popsal jako "přísného vládce já". Perls, Hefferline a Goodman ve své knize Terapie Gestalt používají funkcionalističtější přístup a popisují tento proces jako "soubor podmíněných verbálních návyků."

Tento soubor, který je pro všechny autoritářské společnosti v podstatě jednotný, určuje veškeré jednání, jež v takové společnosti proběhne či neproběhne. Považujme lidstvo za biogram (základní plán lidského organismu a jeho potenciálu zachycený v DNA) spojený s logogramem (tento soubor "podmíněných verbálních návyků"). Biogram se za posledních sedm set tisíc let nezměnil, kdežto logogramy se v jednotlivých společnostech liší. Pokud logogram slouží na podporu biogramu, získáme liberální společnost, jak ji lze dosud pozorovat mezi některými indiánskymi kmeny. Tak jako konfuciánství předtím, než se stalo autoritou a zkostnatělo, i etika Indiánů vyžaduje mluvit a jednat od srdce, tedy od biogramu.

Žádná autoritářská společnost nemůže něco takového strpět. Veškerá autorita je založená na snaze naučit muže a ženy jednat podle logogramu, protože logogram je soubor vytvořený těmi, kdo mají moc.

Každý autoritářský logogram rozděluje společnost i jedince na vzájemně odcizené poloviny. Ti na nižších úrovních trpí tím, co budu nazývat břemenem nevědomosti. Přirozená smyslová aktivita biogramu, tedy to, co člověk vidí, slyší, cítí, chutná, hmatá a především to, co organizmus jako celek (či jako potenciální celek) chce, je vždy považováno za irelevantní a nepodstatné. To relevantní a podstatné určuje autoritářský logogram, a nikoli vlastní smyslová zkušenost. To platí pro dobře placeného autora reklamních sloganů stejne jako pro soustružníka. Člověk nejedná na základě osobních zkušeností a analýz prováděných nervovou soustavou, ale podle príkazů shora. A vzhledem k tomu, že vlastní zkušenost a úsudek se tak nedostanou ke slovu, stávají se zároveň "méně reálnymi". Pokud vůbec existují, pak jen v hájemství fantazie, jež Freud nazval nevedomím. Protože ješte nikdo nenašel způsob, jak dokázat existenci freudovského nevedomí, lze pochybovat i o samotné existenci vlastních zkušeností a vlastního úsudku: k tomu abychom jejich existenci predpokládali, musíme proste věřit. Organismus se stal, jak říká Marx, "nástrojem, mechanickým zařízením, robotem".

Ti na vyšších úrovních autoritářské pyramidy však úpí pod stejne težkým, protikladným břemenem vševědoucnosti. Od příslušníků vládnoucí trídy se vyžaduje právě to, co je zakázáno třídě ovládáné - tedy vnímaní, hodnocení a účast na dění ve smyslovém světě. Musí se tedy snažit, aby zajistili zrak, sluch, čich, chuť, hmat a rozhodování pro celou společnost.

Ovšem člověku s pistolí v ruce se říká jen to, o čem se předpokládá, že ho to nepřiměje stisknout spoušť. Protože veškerá autorita a vláda jsou založeny na síle, vládnoucí třída se svou vševědoucností stojí před ovládanou třídou s její nevědomosti ve stejné pozici jako lupič před svou obětí. Komunikace je možná pouze mezi sobě rovnými. Vládnoucí třída proto nikdy nezíská od ovládané třídy dostatek informací k tomu, aby pochopila, co se doopravdy odehráva ve světě, kde probíhá skutečná produktivní činnost společnosti. Navíc logogram každé autoritářské společnosti zůstává v průběhu času víceméně beze zmeny, kdežto všechno ostatní ve vesmíru se neustále mení. Z toho plyne rostoucí dezorientace vládců. Výsledkem je fiasko.

Autoritářska schizofrenie se projevuje jak uvnitř jednotlivce, tak v celé společnosti.

Tuto situaci nazývám principem Snafu.

(Koniec citátu. Vážte si ho, písal som ho celú hodinu.)

[Jenik]

226:
Zvláště skvělí v tom byli historici. Jestliže najednou zjistili, že se ve 14. století nestalo téměř vůbec nič, objevilo se okamžitě dvacet různých teorií, které to vysvětlovaly. Ani jedna z nich však neuvažovala o tom, že z tohoto století byla většina času vystřižena a vlepena do století devatenáctého, kde velká katastrofa nezanechala dost času pro všechno, co se tam mělo stát. Konec konců vymyslet koňský chomout trvá sotva týden.

Nova chronologie Anatolije Fomenka je pokusem přepsat chronologii světových dějin, vycházejícím z toho, že současná chronologie je od základu chybná.

Nová chronologie je hlavním proudem historiografie zcela odmítána. V současném dějepisectví se sice několikrát objevily pokusy revidovat chronologii nejstarších dějin, žádný z historiků však nikdy nepojal tak radikální teorii jako Fomenko, podle nějž jsou i ty nejstarší události staré pouze stovky let.

[Jenik]

315:
„Jeden z pěti,“ řekl. „Pátý ze čtyř.“
„No prosím. Bylo mi hned jasné, že jsi vzdělaný.“
„Byl jste... jste ten, který odešel, než se proslavili?“

Peter Best byl v letech 1960-1962 bubeníkem skupiny The Beatles.

[Jenik]

377:
Zuzana pobrala tolik cukrářského zboží, kolik unesla, a přitom vnímala, že se za jejími zády ozývá zvláštní šustot. Když se po chvilce ohlédla, uviděla Unity, která stála v pozoru a držela, nejspíše, obrovské množství cukrářských výrobků nasypaných do čehosi...
...co vypadalo jako dvojitý, višňově červený pytel.

Spoďáry.

[Jenik]

104: „Budeš ho učit?“ zeptal se opat. „Ten chlapec potřebuje, mmmm, brm, najít sám sebe.“
388: „Vždycky vypadal jako mladík, který by potřeboval najít sám sebe,“ řekl.

Lobsang = Jeremiáš.

[Jenik]

347: POZOR, TOHTO NÁPISU SI NEVŠÍMEJTE! TO JE PŘÍKAZ!

O komunikačných paradoxoch typu "Hlava XXII“ je jedna kapitola v knihe Paula Watzlawicka "Jak skutečná je skutečnost? (Mylné představy, klamání, porozumění)“.

[Jenik]

458:
„Echtli si o y, isí Chmti -“ začala.
„To jsem já,“ řekl Lobsang.

Tik

I když máte pusu plnou nugátu, může být chvíle dokonalá.

Lobsang Louda sa pôvodne volal Novobran (anglicky Newgate, čítame 'njugejt').

[Dude]

175:
"Představuju si, že to bude, jak to bývalo, důstojnosti. Mistr a jeho žák jdou do světa, kde může žák dostávat od svého učitele praktické lekce slovem i příkladem, a pak si žák najde svou vlastní Cestu a na konci své Cesty"
"- si najde bdum," přerušil ho opat.

V originále: '- he finds himself bdum,', t.j. nájde sám seba.

Našiel sám seba, ale nie v tom bežnom zmysle slova.

[Dude]

171: Čeho žádáš nedostaneš.
"Them as asks, don't get."

Tá formulácia sa mi zdá trochu nešťastná.
Podľa mňa je správne: Čeho žádáš - nedostaneš.
Ja si myslím, že nemôžu byť vo vete dve slovesá s tým istým podmetom bezprostredne za sebou.
Skúšal som si to predstaviť v slovenčine a furt mi vychádza, že by sa to malo členiť, najlepšie pomlčkou.
Nechcem z toho robiť ďalšiu pomlčkovú vojnu, ale som zvedavý, čo si myslíte.

[Knihomol r. .303.]

že tam kvůli tiskové a korekturní chybě chybí čárka?

[Dude]

To je dobrý dôvod.
Ale skutočný dôvod je, že ortie si žiadala originály Sokrata.
A tie ja nemám, takže ich nedostane.

[ortie]

No jasně. To je tedy přístup.
Když jsem svého času psala článek o toxicitě pěnišníkového medu, o kterém v okurkové sezóně psávali v novinách a nikdo se neobtěžoval zjistit, jak otrava vypadá, šla jsem do knihovny a přečetla si Xenofonta, který o tom psal první. Včetně příznaků otravy a způsobu úmrtí. No a pak jsem to doplnila prostudováním několika článků v časopise Lancet.
Ostatně, pokud mne bude zajímat, zda je to opravdu citát ze Sokrata, najdu si to sama.

[ortie]