Obsah fóra U Prokopnutého bubnu U Prokopnutého bubnu
Vaše oblíbená hospoda nyní již i na hexnetu!
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

rozhovor s TP
Jdi na stránku 1, 2  Další
 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra U Prokopnutého bubnu -> Terry Pratchett a ti druzí
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Rozšafín
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 4.12.2009
Příspěvky: 7
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: čtvrtek 27. říjen 2011 19:27     Předmět: rozhovor s TP Citovat

Na boingboing.net je docela zajímavý rozhovor s Terrym Pratchettem:
http://boingboing.net/2011/10/10/an-interview-with-sir-terry-pratchett-on-his-new-novel-snuff.html
- kdybyste měl někdo chuť, stál by docela za překlad. Wink

Pokud příspěvek patří do fóra jinam, předem se omlouvám, klidně ho přesuňte.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
Hadati
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 18.8.2006
Příspěvky: 3329
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: neděle 30. říjen 2011 17:19     Předmět: Citovat

Ne, určitě to sem patří. Jen mi momentálně chybí někdo, kdo by uměl anglicky, měl čas to přeložit a byl k tomu ochotný. Takže jestli se někdo hlásí, ať dá vědět sem a také na hadati@discworld.cz
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky
TheMole
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 20.3.2007
Příspěvky: 8542

PříspěvekZaslal: neděle 30. říjen 2011 17:30     Předmět: Citovat

Very Happy U mě je momentálně splněna pouze první z tvých podmínek.
Páč času se mi aktuálně příliš nedostává, a hlavně nejsem ochoten si ten rozhovor byť jen přečíst, protože Snuff mám teprve rozečtený a nechci si nic vyspoilerovat. Twisted Evil
Ale pokud se dřív nepřihlásí někdo jako JIU nebo Dalila, tak bych se na to v průběhu listopadu mrkl.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
JIU
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 6.2.2010
Příspěvky: 473

PříspěvekZaslal: neděle 30. říjen 2011 17:54     Předmět: Citovat

JIU se do toho jde pustit Wink
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
JIU
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 6.2.2010
Příspěvky: 473

PříspěvekZaslal: neděle 06. listopad 2011 2:44     Předmět: Citovat

Neil Gaiman zpovídá Terryho Pratchetta


Neil Gaiman: Odkud se vzal nápad pro Snuff?
Terry Pratchett: Nemám ponětí, ale myslím, že jsem začal přemýšlením o postavě Sira Samuela Elánia, o tom, jakým je teď člověkem, a jakmile mi připadal jeho vnitřní monolog zajímavý, rozhodl jsem se použít starou a dobře vyzkoušenou zápletku - vyslat policistu na dovolenou někam, kde může teoreticky odpočívat, protože všichni víme, jak to dopadá. A potom jsem zjistil, že vytrhnout Elánia z jeho města, tedy z jeho přirozeného prostřední, mi poskytne při psaní spoustu zábavy.


NG: Hlídka mě fascinuje. Musíte znát tvrdou policejní práci, když stále píšete vtipně chytré knihy umístěné do fantastického světa.
TP: Ve skutečnosti, pane Gaimane, svět, ve kterém se Sam Elánius nachází je stěží fantastický. Dobře, jsou zde goblini, ale celkové prostředí je podobné hrabstvím střední Anglie. Je to vše o stejnosti lidské rasy. Pokud nasadíte Sama Elánia na případ, bude se ho snažit řešit jako kterýkoli jiný policajt, ale přitom bude zůstávat Samem Elániem, který pochybuje o svých motivech a vyšetřovacích postupech.


NG: Pamatujete si původní inspiraci pro Sama Elánia? Jak na něj a na Hlídku reaguje skutečná policie?
TP: Mám ve své pracovně vystavené tři policejní helmy, které jsem dostal jako dárek od policistů, kteří fandí právě Elániovi. Když jsem na turné, někdy se na autogramiádě objeví poldové. Nikdy nepřijdou hlavním vchodem, ale s pokývnutím na vedoucího vchodem pro zaměstnance, vždycky až poté, co jsou fanoušci pryč. A to, co mi říkají, je tak předvídatelné, že to za ně skoro mohu říct sám. Říkají věci jako: „ No jo, [kousavý smích], samozřejmě, že máme Nobbyho a každé oddělení má seržanta Tračníka“, ačkoli policista, který toto říká, často sám vypadá jako Tračník. Znám spoustu poldů a měl jsem s nimi hodně co do činění, když jsem pracoval jako novinář - píše se pro ně snadno, protože mají snahu nijak nevybočovat.


NG: Opravdu jste v předchozím rozhovoru řekl, že byste chtěl být jako Sam Elánius? Proč?
TP: Nemyslím si, že bych to opravdu řekl, ale víte, jak to je a to „jak to je“ se s věkem mění. Autor se může vždycky zanořit do své vlastní osobnosti a najít různé vlastnosti, které může uplatnit u svých postav. Kdybyste na mě tlačil, abych našel nějakou podobnost, tak bych řekl, že od té doby, co jsem otevřeně vystoupil a promluvil o svém Alzheimerovi, jsem veřejnou osobou. Byl jsem dvakrát na návštěvě v Downing Street, psal jsem rozzlobené dopisy do Timesů, dostal se do diskuze v dolní sněmovně britského parlamentu, a obecně jsem se stal podivínem do takové míry, že tady občas ohromeně sedím a promlouvám sám k sobě: „Tvoje práce je sedět tady a psát další knihu. Měnit svět je pro jiné lidi…“ a pak sám sobě odpovím: „Ne, to není!“. A tak, tím, že si uvědomuji, jak se svět mění, mi bylo dovoleno vytvořit přístup pro Elánia.


NG: Když přemýšlíte hlavou Sama Elánia, pozorujete nějaký rozdíl, když ho oproti tomu vyměníte za Mrakoplaše nebo Bábi Zlopočasnou?
TP: Ale jo, jistě víte, jaké to je. Jakmile máte postavu v hlavě, jediné, co potřebujete, je vzít ji a prostě psát, co dělá, říká nebo si myslí. Opravdu to tak je. Vypadá to skoro jako podivínství - víte, jak myslíte, ale myšlení samotné je poháněno modulem Sam Elánius. Také tam je plně funkční modul Tonička Bolavá, což je velmi zvláštní.


NG: Už jste napsal mnoho knih, takže musíte mít nějaké oblíbené postavy – u některých ale čtenáři nemusí úplně pochopit, proč je máte rád. Můžete nějaké oblíbence uvést? Mohl byste uvést některou z Vašich knih, kterou byste lidem rád zdůraznil, kterou by jinak mohli opominout?
TP: To je dobrá otázka, ale těžko se na ni odpovídá .Velmi jsem si užíval psaní Podivného Regimentu, který se přiblížil tomu, aby se stal novou sérií. S minimálními úpravami by se mohl odehrávat ve Španělské válce za nezávislost ve skutečném světě. Já znám Vás a Vy znáte mě a oba víme, že občas děláme průzkum a u toho automaticky zkoumáme, aniž bychom věděli, že zkoumáme. Čteme knihy na nějaké téma, které nás zaujme, a je to úžasné, jak všechny ty malé věci, co čteme ve všech těch knihách z antikvariátů, najednou vyskočí a nachystají Vám zápletku. Vlastně hodně zajímavé práce pro Podivný regiment jsem vykonal v lesbickém knihkupectví.


NG: Existují některé zeměplošské postavy, ke kterým jste se plánoval vrátit, ale ještě jste tak neučinil?
TP: Někde vzadu v hlavě mám nápad o hrdinovi Ďábelsky hrozivým Harrym, který by mohl být parafrází na Saurona … když jsem to teď vyslovil, připomnělo mi to, že bych měl tento nápad znovu oprášit.


NG: Na téma článku v New York Times Carl Hiaasen (spisovatel, kterého jste mi začal předčítat během propagačních akcí ke knize Dobrá znamení) napsal: „Každý spisovatel nachází inspiraci na různých místech a není žádná hanba vykrádat novinové články. Dokonce je to nezbytné, když se pokoušíte o současnou satiru. Ostře nabroušený humor spoléhá na aktuální témata. Bohužel pro romanopisce se skutečný život stává příliš vtipným a nepřirozeným.“. Nabízí Vám Zeměplocha možnost tomu uniknout? Nebo je to nástroj, který Vám umožňuje využívat zdroje takovým způsobem, který lidé neočekávají?
TP: Myslím, že je to o tom, že jsou lidé v podstatě stejní. Doufám, že každá postava na Zeměploše je rozpoznatelná a pochopitelná, a tak ji občas mohu představit s moderními a současnými problémy, jako například Vzoromila Výsměška a problém s homosexualitou. Popravdě, já jsem tohle nikdy nemusel hledat; vždycky jsem zjistil, že mě to praští přes nos samo. Pobavilo mě, že když vyšlo Nadělat prachy náhodou těsně před bankovní krizí, všichni říkali, že jsem to předpověděl. To sotva.


NG: Jaké jsou největší změny, které pozorujete v posledních třiceti letech v oblastech, ve kterých pracujete? Zejména v humoru, science fiction a fantasy. Jak jsou vnímány a přijímány světem? Nebo se téměř nic nezměnilo?
TP: Tahle otázka by vydala na samostatný článek. Můj dojem je, že poslední dobou jsou fantasy a science fiction hlavním proudem. Vy, Neile, musíte určitě vidět to samé. Když jsem poprvé začal vyjíždět na autogramiády, lidé, které jsem potkával, mi poskytli tu správnou zpětnou vazbu, byli to typičtí fandové. Poslední dobou jsou mé zeměplošské knihy a většina ostatních výtvorů pro „obecnou čtenářskou veřejnost“. Třeba když jsme začátkem roku byli s Robem v Austrálii, zdálo se, že se vznášíme na křídlech slávy. Šel jsem do krámu koupit pár bot značky RM Williams a prodavačka byla má fanynka. Šli jsme do krámu David Jones v Sydney koupit něco od Calvina Kleina a první žena, kterou jsme potkali, byla také mou fanynkou. Navíc se na zbytek odpoledne stala naším osobním nákupním poradcem. Fanouškem byl i člověk na pokladně a mohl bych pokračovat: Lidé na letištní odbavovací přepážce byli fanoušky a na jednom letu, v půlce oběda, přede mě letuška postavila láhev kvalitního vína se slovy: „kapitánova žena je Vaše velká fanynka“. Nicméně obecně vládne předpoklad, že tyto žánry jsou spíše brak; vnímání čtenářů mých knih je takové, že jsou stále těmi čtrnáctiletými chlapci jménem Kevin. Ten kluk už sice dospěl, ale pořád mě čte a čtou mě i jeho děti.


NG: Získal jste poslední dobou nějaké zajímavé knihy z Viktoriánské éry?
TP: Rád bych věřil, že mám většinu z nich a je zajímavé, že se ptáte, protože ve volných chvilkách mezi psaním The Long Earth pracuji na knize ve viktoriánském stylu, abych využil vše, co jsme Vy a já nasbírali, když jsme společně slídili v knihkupectvích na Tottenham Court Road v Londýně. Občas něco z toho použiji. Neříkal jsem Vám, že v Hay-on-Wye jsem našel soubor opravdu velikých knih ze série „Londýn dříve a teď“, kde to „teď“ bylo ve skutečnosti v roce 1880? Byla tam dokonce krásná rytina zobrazující Petrklíčové hory, když na nich ještě rostly petrklíče. Jsou to opravdu nádherné věci. Malé věci, kterých si lidé možná nevšimnou, ale pro mě jsou jako moucha pro vyskakujícího pstruha.


NG: Jak se Zeměplocha změnila během let?
TP: Myslím, že nejjednodušší odpověď je ta, že je zde stále humor, ale vtipy už nejsou umělé; jsou odvozené z osobností postav a situací. Poslední dobou humor vzniká samovolně.


NG: Jak změnilo psaní Zeměplochy Váš pohled na svět?
TP: Myslím, že je pravdivější, že náš pohled na svět se mění s věkem. V knize Snuff jsou pasáže, které bych v pětadvaceti napsat nemohl. Ačkoli jsem napsal před Zeměplochou i jiné věci, opravdu jsem se naučil psát až na Zeměploše. Myslím, že když už moje knihy nejsou seriózní, tak se alespoň zabývají seriózními tématy. Poslední dobou už to není jen o smíchu. Můj pohled na svět se změnil. Někdy mám pocit, že svět je složený z citlivých lidí, kteří pochopí zápletku, a zabedněných idiotů, kteří ne. Samozřejmě Zeměplochu čtou lidé, kterým nedělá problém připustit její existenci, a ti moje knihy pochopí nejrychleji.


NG: Jak psaní zeměplošských románů změnilo způsob, jakým svět vidí Vás?
TP: A změnilo? Můj agent jednou zmínil, že jsem byl ocitován sloupkařem v jedněch amerických novinách, a vesele poukázal na to, že mě jenom identifikovali mým jménem bez toho, že by lidem připomínali, kdo jsem, jednoznačně předpokládavše, že jejich čtenáři to budou vědět. Mám docela velký počet čestných doktorátů, jsem profesor angličtiny na Trinity College Dublin a sesterské King’s College London, mimo jiné jsem obdržel i rytířský řád. Nicméně jakmile se jedná o vydavatele, vždy budu ten spisovatel ztřeštěné fantasy, ačkoli musím říct, že toto přehlížení se stává stále vzácnější a vzácnější.


NG: Jste respektován?
TP: To jako myslíte vážně? Jestli ano, pak bych měl říct, že jsem. Obecně vzato se snažím dodržovat zákony, platit daně (kterých je neskutečně hodně), přispívat na charitu a psát dopisy do Timesů, které pak vytisknou. Je to divné slovo, respektován. Není respekt to, co každé dítě ulice chce a možná může čekat na špičce nože? Určitě jsem se dostal do styku se špatnými věcmi a krátce po skončení tohoto rozhovoru rozčílím svého oblastního poslance. Je to zábava. Zeměplocha a Alzheimer dohromady mi dali dobrý základ.


by JIU and VeHaLi
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Rozšafín
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 4.12.2009
Příspěvky: 7
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: neděle 06. listopad 2011 9:46     Předmět: Re: překlad Citovat

Skvělé, díky moc. Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
TheMole
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 20.3.2007
Příspěvky: 8542

PříspěvekZaslal: neděle 06. listopad 2011 10:39     Předmět: Citovat

"Ďábelsky hrozivý Harry" neboli Evil Harry Dread je ve skutečnosti "Jindřich Šerý Děs" z Posledního hrdiny.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
JIU
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 6.2.2010
Příspěvky: 473

PříspěvekZaslal: neděle 06. listopad 2011 11:35     Předmět: Citovat

Diky za opravu, my to s VeHaLi nemohly najit
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Marshal



Založen: 28.1.2007
Příspěvky: 4
Bydliště: ano

PříspěvekZaslal: neděle 06. listopad 2011 11:51     Předmět: Citovat

Díky moc za překlad Wink
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
Dee



Založen: 10.10.2011
Příspěvky: 65
Bydliště: AM

PříspěvekZaslal: neděle 06. listopad 2011 21:30     Předmět: Citovat

výborný článek, díky za práci s překladem Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
nakladatel
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 6.1.2007
Příspěvky: 208

PříspěvekZaslal: neděle 06. listopad 2011 21:55     Předmět: Citovat

Více takových dobře přeložených rozhovorů! Díky.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky
KVÍK
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 18.9.2010
Příspěvky: 464
Bydliště: Zlín

PříspěvekZaslal: pondělí 07. listopad 2011 19:30     Předmět: Citovat

Holky jste šikovné. díky moc za překlad
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Silence
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 1.10.2006
Příspěvky: 1722
Bydliště: Plzeň

PříspěvekZaslal: úterý 08. listopad 2011 9:05     Předmět: Citovat

Moc děkuji za překlad. Wink
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
JIU
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 6.2.2010
Příspěvky: 473

PříspěvekZaslal: neděle 27. listopad 2011 11:20     Předmět: Citovat

Další rozhovor s Terrym, tentokrát pro Amazon:

http://player.vimeo.com/video/32271263?autoplay=1

Amazon: Dnes tu máme Terryho Pratchetta kvůli jeho nové knize Snuff, takže hodně, hodně jiných knih musíme pominout
Terry Pratchett: Zapomněl jste ještě jedno „hodně“.

A: Je to pro nás velká čest mít Vás tady v Amazonu. Jak jste se poprvé dostal k fantasy?
TP: První kniha, kterou jsem četl, byla „Žabákova dobrodružství“ (The wind in the willows od Kennetha Grahama). Myslím, že každý ví, o čem tato dětská kniha je. Ale zdálo se mi, že jako dítě na to nemám správnou slovní zásobu. V této knize máte Krtka, Žábu a Krysu a ti zažívají dobrodružství. Ale jak příběh pokračuje, všimnete si, že jste začal přemýšlet o tom, jak to, že jsou tato zvířata tak velká nebo jak může Žába řídit auto. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že Žába řídí auto nebo že si ji spletou s pradlenou. Vím, že pradleny nejsou …, no prostě nemusíte být žádná krasavice, abyste mohl být pradlenou. Jde o to, že jsem si během čtení uvědomil, jak se mnou autor manipuluje. Jenom změníte velikost zvířat a už měníte svět, který lidé běžně znají. A tak mě to vtáhlo, že jsem to chtěl dělat taky. No a jedno vedlo k druhému. Jak jsem jednou narazil na skutečnou scifi, tak už mě nic nemohlo zastavit.

A: Co obvykle čtete?
TP: Abych řekl pravdu, většinou nečtu fantasy, protože spousta jiných autorů ano. Myslím, že jsem přečetl něco ode všeho. Je to důležité, aby měl člověk přehled o tom, co se kolem něj děje. Ale také čtu o tom, co nevím. Myslím ze skutečného života. Právě teď pracuji na knize zasazené do Londýna na počátku viktoriánské éry a myslel jsem si, že o této době docela hodně vím. Ale stále nacházím něco dalšího jen tím, že si dávám pozor na to, co čtu a s kým mluvím. Mohl bych vyhledat experty a získat přesně ty informace, co potřebuji, ale rád bádám. Ale spíš jsem hodně často příliš unaven na to, abych cokoli četl.

A: Řekněte nám něco o Samu Elániovi.
TP: Sam Elánius de facto vytvořil sám sebe. Bylo to docela fascinující. Když jsem pracoval na první knize ze série o Hlídce, myslel jsem si, že hlavním hrdinou bude nováček Karotka, tak jsem psal všechno z jeho pohledu. Elánius byl takový vyvrhel, šéf policajtů, kterého každý ignoroval, policajt, na kterého plivali, a pak během děje knihy se najednou Elánius vyloupl jako chlap a dostal jsem se do hlavy jemu. To krásné na něm je to, že opravdu dělá spoustu práce za mě. Jak víme, pokud Lord Vetinari chce, aby Elánius něco udělal, zakáže mu to a tím spolehlivě dosáhne toho, že to Elánius udělá. S Elániem už žiju dost dlouho, tak naprosto přesně vím, jak se v konkrétní situaci zachová. To se pak píše levou zadní.

A: Proč jste poslal Elánia na dovolenou (v knize Snuff)?
TP: Když píšete o zločinech, máte několik absolutních jistot, například to, že když pošlete policajta nebo detektiva na dovolenou, naprosto jistě víte, že nebude mít šanci si ani vybalit, že? No nebude. Protože první mrtvola na něj vypadne ze skříně během prvních dvou minut po příjezdu. Pak ho ještě navíc zasadíte do jemu neznámého prostředí, mimo jeho působnost, a tím je totálně zmaten. Je to sice zkušený policajt, který dokonce napsal knihu „jak být policistou“, ale tady nemá nikoho, komu by se zodpovídal, protože má rád, když má nad sebou šéfa, jako je například Lord Vetinari. Tady končí ankh-morporkská pravidla, ale nekončí Elánius, který dokáže interpretovat zákony světa, ve kterém se zrovna nachází.

A: Užíváte si psaní knih?
TP: Jasně, zbožňuju to. A také mám rád například vyhledávání informací. I pro malé triviální scény byste si měl trochu zahledat. Mám rád, když je od obojího trochu. Protože mám rád Marka Twaina, chtěl jsem v textu použít parník. Ale jak vyrobíte parník v místech, kde není téměř žádná pára? Myslím, že jsem na to nakonec přišel. A bavilo mě to, musel jsem vymyslet, jak vytvořit danou scénu, propátrat, jak to funguje a jaké nástroje použít.

A: Řekněte nám něco o své návštěvě městečka Humptulips ve Washingtonu.
TP: No, musíte tam prostě být a vidět, jak to místo vypadá. Je to nádhera. Byl jsem překvapen, že tak malé místo, umístěné uprostřed ničeho, bez zemědělství, má tak moc obyvatel. Bylo to úžasné je vidět. Proč? Co tam dělají? Plánují svrhnout vládu? Ale oni tam prostě jen žijí. Je potřeba to vidět na vlastní oči a vědět, co to znamená jet patnáct mil, aby si člověk vyzvedl poštu.
(pozn. překl.: Humptulip (bez s na konci) je anglické jméno kouzelníka Latulipána, který pro Neviditelnou univerzitu napsal knihu Jak hubiti hmyz)

A: Na čem teď pracujete?
TP: Teď bych rád napsal něco nezeměplošského. Potřebuju jiný směr myšlení. Nemůžete se vždy vracet k osvědčenému Elániovi. Taková změna mě motivuje. Tentokrát pracuji na románu z Londýna v době vikroriánské éry, s pracovním názvem Happy Families (Šťastné rodiny). Možná se to tak nakonec jmenovat nebude, ale vydavatel vždy požaduje pracovní název. Také pracuji se Stephenem Baxterem na díle “Long Earth“ (Dlouhozemě), která by měla být dokončena před Vánoci. Ale nemyslím si, že se nám podaří tento termín dodržet kvůli všem těm věcem, kterým se věnuji. Ale je to ohromná zábava vytvářet pravou scifi. A je to také důvod, proč jsou potřeba dva lidé, aby to šlo napsat. Vlastně mnohem více než jen dva.

A: Jací jsou Vaši čtenáři? Jsou to fantasy čtenáři?
TP: Teď jste uhodil hřebíček na hlavičku. Zpočátku se moji čtenáři dali snadno poznat. Byly to hlavně děti, jen výjimečně dospělí. Nyní už to tak rozeznatelné není. Vím, že mé knihy čte i jeptiška nebo kněží. Když jsme začátkem tohoto roku byli s mou ženou v Austrálii a cestovali jsme napříč tímto kontinentem, stále jsme potkávali nějaké fanoušky, kamkoli jsme šli. Vím, že prarodiče nynějších fanoušků, kteří umí číst i Klingonsky, vidí, že scifi ušlo velký kus cesty, že se stalo hlavním proudem. Tolik lidí ho kupuje v tolika různých formách. Musíme si uvědomit, že scifi se stává víc a víc přítomností, mění světy, otevírá portály mezi realitami a umožňuje cestování v čase. Můžete o tom napsat dobrou knihu.

A: Bylo to vzrušující dostat rytířský řád?
TP: Ó ano! Myslel jsem si, že se mi budou smát, ale bylo to skvělé. Mluvil jsem o tom s nějakou ženou na párty v Seatllu. Nevěřila mi, že jsem se setkal s královnou, nikdo se prý s ní nesetkává. No a já jo, dokonce dvakrát.

A: Proč v knihách nemáte kapitoly?
TP: Dělám to kvůli dětem. Většina rodičů, kteří čtou dětem před spaním, často říká: „dneska jen do konce kapitoly“. Dělám něco podobného, říkám tomu „náhrada kapitol“, abych text trochu roztrhal. Život má také kapitoly a nejsou vůbec pravidelné. Já je také neplánuji. Jednoduše nechávám příběh plynout.

A: Řeknete nám něco o darování jednoho milionu dolarů na výzkum Alzheimera?
TP: Udělal jsem to hlavně kvůli tomu, že je příjemné vypsat šek na milion dolarů. Kdyby to byl milion liber, tak by to nebylo takové. Byla by to sice stejná řádka nul, ale neměla by čárku za každým tisícem. Slyšel jsem, že za pět let to bude mít výsledky. Ale to říkali před pěti lety taky. Ačkoli musím připustit, že nedávno tento výzkum přinesl nový lék, který teď beru. Sice Alzheimera neporáží, ale je to jakoby … nevím, jak to popsat. Máte rád vajíčka?
A: Ano.
TP: Vařená vajíčka?
A: Ano
TP: Vařená vajíčka se solí?
A: Ano
TP: Vařená vajíčka bez soli?
A: Ano
TP: No já bych je bez soli nejedl.
A: Musím přiznat, že se solí jsou chutnější.
TP: To je přesně ono. Tento lék je jako sůl pro můj normální den. Všechny ty věci, které jste nemohl dělat, jsou pro vás najednou znovu dostupné. Nemám tušení, jak se to stalo, ani jak to funguje, ale funguje to. Mám několik přátel s přibližně stejným postupem této nemoci. Setkali jsme se a říkali mi o tomto léku, že změnil jejich život během několika dní. Já mohu říct to samé o sobě. Jsem prostě hladový po dalších pokrocích v lécích na Alzheimera, ale jde to pomalu. Mají všechny ty úžasné počítače, ale kde jsou všechny ty vymoženosti Star Treku?

by JIU & VeHaLi
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
JIU
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 6.2.2010
Příspěvky: 473

PříspěvekZaslal: neděle 27. listopad 2011 11:33     Předmět: Citovat

A ještě jeden příspěvěk:

Británie v jednom dni: Terry Pratchett popisuje svoji typickou sobotu
BBC zadalo úkol: „Představte si sami sebe dne 12. 11. 2011.“ a autor Zeměloplochy odhaluje, čemu se bude tento den věnovat.

http://www.radiotimes.com/news/2011-11-12/britain-in-a-day-terry-pratchett-describes-his-typical-saturday

Napsáno Terry Pratchettem v 9:00 12. listopadu 2011

Probudit se. To je základ. Je sobota, což je pro spoustu lidí tradičně den věnovaný odpočinku, ale pro mě existují jen dva typy dnů: dny, kdy je se mnou můj OA (osobní asistent), Rob Wilkins, a dny, kdy není.

Obecně řečeno, píšu každý den v týdnu, což je bedlivě sledováno mou rodinou. Dnes začnu psát kostru nové knihy, což mě baví, a tak ležím v posteli, poslouchám pískot konvice a těším se na první šálek čaje tohoto dne. Pak jdu do koupelny, osprchuju se, upravím vousy, a vezmu si ranní prášky, hlavně kvůli krevnímu tlaku, který je nyní naštěstí docela pod kontrolou. Další pilulka mi zabírá na občasné záchvaty ischiasu a ty zbylé dvě stojí mezi mnou a neúprosným postupem Alzheimera.

A protože jsem chlap kolem šedesátky, část mých myšlenkových pochodů se zabývá proklínáním farmaceutických firem, které balí svoje produkty do hermeticky uzavřených plastových a kovových platíček, na které potřebujete sílu vzpěrače a záchrannou síť, abyste je z nich dostali, místo toho, aby to byly malé krabičky, které může kdokoli otevřít bez nutnosti použít nůžky.

Proberu plány na dnešek se svou ženou Lyn, poté si přečtu The Times, zatímco dojídám misku müsli, které, jak jsem ujišťován, mi musí dělat dobře na zažívání. Poté jdu ven nakrmit kuřata a další zvířectvo a užívám si tento krásný den pozdního podzimu.

Kromě zeleninové zahrádky, což je můj „svatostánek“, tu máme útočiště pro divokou zvěř, například ježky, a ve stodole sovy pálené. Všechno je to tu trochu neupravené, ale v takovýto den musí být člověk rád, že se narodil, a ani mu nevadí, že se další lidé narodili také.

A pak jdu do Kaple, což je velkolepé jméno pro mou budovu, kde je má pracovna a knihovna, zapnu počítače a začnu psát.

Spisovatelům jako jsem já dny jako soboty a neděle vyhovují, protože nejsou přerušovány telefonáty jako ve všední dny, takže je jednoduché zapomenout, že se předpokládá, že budete pracovat na knize. A i když už je Snuff, moje poslední kniha, na světě, stále se musím věnovat propagačním akcím, obzvláště v tomto „poporodním“ období.

Abych se zbavil pocitu, že mi sebrali moje nejnovější dítě, léčím se tím, že začnu psát něco jiného. Nicméně kvůli svému zdraví a zraku si pravidelně vezmu něco teplého na sebe a jdu ven nasekat dříví, u čehož si báječně vyčistím hlavu, a pak si dám k obědu malé lehké karí.

Následuje odpolední procházka. Nikdy netuším, jak bude dlouhá, protože tady na venkově neustále potkávám známé, a venkovská etiketa diktuje zastavit se a popovídat si.

Poté jdu podruhé nakrmit kuřata, trochu zahradničím, dokud to denní světlo dovolí, pak pravděpodobně zpátky do Kaple přečíst si emaily (a ignorovat je! Tohle je krucinál víkend!) a posléze zpátky do domu na zbytek odpoledne.

Když se večer nechystáme do společnosti nebo nemáme jiné plány, sáhneme po některém ze starých DVD, kterých máme opravdu velkou zásobu a které jsme už dlouho neviděli. Absolutní pravidlem je nicméně to, že musím stihnout zprávy v deset. Jednou jsem byl novinářem a toho se člověk nikdy nezbaví.

Poslední scénou dne je kuchyň plná koček, které se dožadují jídla. Poté nahoru do patra, sprcha, postel (s nebesy - je dostatečně velká, abychom oba měli prostor se natáhnout). Výtečné. Tichý den s časem přemýšlet a užívat si. Nic moc se nestalo a to je někdy opravdu skvělé. Jsem rád, že existují takovéto dny.

by JIU & VeHaLi
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra U Prokopnutého bubnu -> Terry Pratchett a ti druzí Časy uváděny v GMT + 2 hodiny
Jdi na stránku 1, 2  Další
Strana 1 z 2

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.