Obsah fóra U Prokopnutého bubnu U Prokopnutého bubnu
Vaše oblíbená hospoda nyní již i na hexnetu!
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

Přiběhy ze Zemneplochy
Jdi na stránku 1, 2  Další
 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra U Prokopnutého bubnu -> Skládka Jindřicha Močky
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
zavazadlo



Založen: 31.10.2006
Příspěvky: 138
Bydliště: Žichlínek

PříspěvekZaslal: sobota 09. prosinec 2006 15:50     Předmět: Přiběhy ze Zemneplochy Citovat

Co takhle i přiběhy ze Země?? --- pochlubte se!! --- někdo prvni? -- ja se stydim SmileSmileSmile

P.S. --- sekce članky je super - jen houšť a diky Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
zavazadlo



Založen: 31.10.2006
Příspěvky: 138
Bydliště: Žichlínek

PříspěvekZaslal: neděle 10. prosinec 2006 21:44     Předmět: Citovat

tááákže SmileSmile


Vzhůru dolů



Dvacátej duben. Pátek. Divnej den, už podle jména. Venku svítilo slunce jako by se nic nedělo. Pořád se něco děje, tak ať to zkouší na někoho jiného. Mlha. V hlavě, ne venku, venku přece svítí sluníčko. Ležím na tvrdý, dvoupatrový palandě. Nahoře, dolů bych si nelehl. Na ruce mám papírový náramek s dnešním datem. 20.4. 2001. Vždycky jsem chtěl něco takovýho nosit. Vypolstrovaná neosobní místnost. I zdi jsou měkčí než ta postel, je tu zima. Hustej, těžkej vzduch a blbě od žaludku.

A den přesto začal tak pěkně. Svítí slunce a je pátek, dvacátý duben. Co víc si přát. Ráno jsem vstal s úsměvem, jako vždycky. Smát se všemu kolem sebe přestávám až večer, v osm. Jdu do koupelny a čistím si zuby. Z pusy my teče krev. Měl bych jít k zubaři. Alespoň bude sranda. „Čistíte si zuby“? „Ano“. „Správně, čistit, čistit, čistit“. „A jakou pastou“? „Nevím“. „Tak zkuste tuhle, je nejlepší“. Určitě je jeden z těch čtyřech co jí doporučujou.

Deset hodin. Konečně ve škole. „Á, pán se uráčil přijít, to se něco stane“. Otřepaná fráze. Nesnáším ten její prorockéj výraz. Ještě že si myslí, že se směju na ní. „Tak to si napíšeme na vaši počest písemečku“. Výčitky, vražda v každém pohledu kolem mě. Instanční úsměv učitelky. Zvonek. Pavlov by měl radost, stále to funguje. Rychle na kouřovou. Chvíle klidu než se vrátěj. Čtu si Bukovského. Vochlasta. Jako by mě znal. Třicet sekund, típnout cigáro a zpátky do slušného života, snad mě nikdo neviděl. Upravit mikinu. Deset proti šesti. Addidas proti Nike. Miluju tudle třídu. Miluju tenhle svět. Tělocvik, falešný omluvenky. Sakra! Dneska to nevyšlo. Kraťasy, pot a sprcha. Zvonek! Čeština po tělocviku. Květákový sabži a flákota masa. Hmm, taky dobrý, ale jen dobrý. Učitelka milující Jaroslava Haška a odsuzující anarchismus. Co dodat. Zvonek?

Poslední hodina před obědem. Bojím se toho co s člověkem dělá touha po jídle. Bojím se všeho. Hlavně sebe. Pozoruju spolužáky. Číst si detektivku v tomhle ročním období a při dějepisu by mělo bejt trestný. Jinak jen spousta nepřítomných pohledů myslících na budoucnost. Stačí se jen podívat jinam a všechno je mimo. Tak proč na to myslet. Zvonek!! Šedivý schody, šedivá šatna, šedivá ulice, barevném svět. Cesta na oběd, stále stejná, vždycky jiná. Zvlášť dneska. Na křižovatce svítí červená! Oranžová. Zelená? A tma. Teplý mokro na zádech a někdo se mě snaží narvat suchej vzduch do plic. Otevírám oči. Na semaforu svítí už deset minut zelená a přesto přijelo jen jedno černý auto. Dodávka. Zastavuje uprostřed křižovatky. Všude spousta lidí a ticho a tma. Chlápek v obleku mě na ruku připíná náramek s dnešním datem. 20.4. 2001.

Je devět. Večer! Smát se už asi nepřestanu.

Litomyšl 2001
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
zavazadlo



Založen: 31.10.2006
Příspěvky: 138
Bydliště: Žichlínek

PříspěvekZaslal: pondělí 11. prosinec 2006 20:39     Předmět: Citovat

Tak si sem budu posilat dilka jen ja?? --- chlubte se --- prosííím Smile

Ani ne

Poryvy větru hnaly sníh po poli. Silnice, už nebyla skoro vidět a koleje po projíždějících autech rychle mizeli. Bylo ráno. Kolem osmé. Chtěla vyjít dřív, ale v budíku došla baterie. Stromy tiše vrzaly do zvuků zimy a klátily se ze strany na stranu. Sněhové krupky bodaly do tváře. Kolemjdoucí se dívali do země a obraceli se zády k sílícímu větru. Měla v očích slzy, na hlavě kapuci a dlouhé, hnědé vlasy jí šlehaly do obličeje. Měla hlad. Snídani nestihla a horkým čajem si opařila jazyk.

Čekala na autobus do města. Sedla si, až dozadu. Nechtěla sedět vedla babiček bavících se o vnoučatech. Vítr se do nich z boku opíral a řidič se snažil autobus udržet na silnici. Po půl hodině s trhnutím zastavili před muzeem. Vystoupila a málem spadla na uklouzaném chodníku. Babičky odhodlaně vyrazily kolem zdi proti větru. Šla na náměstí a rychle zapadla do nejbližšího papírnictví. Barvy, štětce, štus papíru, náhradní čepele do řezáku, kružítko, tuhy, pastelky a ořezávátko. Usmála se na prodavačku. Otočila se ke dveřím a zastavila před zrcadlem v rohu. Měla kruhy pod očima, nevyspalá, divně namalovaná a oči se dívaly chvílemi smutně skrz zrcadlo. Vyšla ven a zahnula do podlubí. Vítr se utišil a lidé začaly zvedat hlavy. Auta jezdila krokem. Vysvitlo sluníčko a na věži odbylo deset.

Večer se pohádala s rodiči. Chtěla odjet pracovat do Francie. Nechtěli jí pustit. Musela vypadnout, přerušit školu, poznat nové lidi. Dusila se. Batoh na zádech byl čím dál těžší. „Jste v pořádku slečno.“ Starší chlápek se na ní díval se strachem v očích. „Není vám nic?“ „Chcete pomoct.“ „Ne, díky.“ „V pohodě.“ Dívala se skrz něj. Skoro ho neviděla. Lidé se rozmazávali v barevné šmouhy všude kolem. Šla dál a chlápek se díval za ní. Zrychlila. Mířila směrem do parku u zámku. Koulující se děti s učitelkou. Několik z nich stavělo sněhuláka na pařezech od stromů pokácených na podzim. Sedla si na lavičku v rohu parku u zamrzlého jezírka. Přítok snad nikdy nezamrzal a voda přetékala přes napadané větve do díry v ledu. Slunce se jí opíralo do obličeje. Otevřela batoh, vyndala si papír a tužku. Několika čarami si naznačila stromy s jezírkem před ní. Byla jí zima na ruce a tužka jí několikrát vypadla do sněhu. Zavřela oči.

Červeně rozkvetlá louka u lesa. Ptáci zpívaly a křik dětí slyšela jakoby pod vodou. Lehla si do trávy. Mraky na obloze připomínaly zvířata, konvičku, letadlo, lidi. Slunce jí pálilo do čela a hřálo přes zavřená víčka. Louka voněla a vítr ohýbal stébla trávy. Slyšela přicházet několik lidí a děti byli čím dál hlasitější. Teplo. Zem hřála příjemně do zad.

Našli jí u lavičky. Sníh kolem byl červeně zbarvený krví. Papíry rozházené kolem. Několik barev se rozlilo po oblečení, sněhu, tváři. Žlutá, modrá, červená. Čepele do řezáku leželi uprostřed jezírka. Přes ránu na ruce jí připnuly papírový náramek s dnešním datem. 21.4. 2001.

Spala na louce a slunce příjemně hřálo. Křik dětí mizel v dálce a červené květy pronikavě voněli.

Litomyšl 2001.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Letax



Založen: 15.11.2006
Příspěvky: 210
Bydliště: Sušice

PříspěvekZaslal: pondělí 11. prosinec 2006 22:40     Předmět: Citovat

Je to velmi depresivní...ale velmi působivé...ta druhá se mi líbila mnohem více.

Asi sem něco svýho taky hodim (až zjistim kam sem si to ukládal Embarassed )
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky
zavazadlo



Založen: 31.10.2006
Příspěvky: 138
Bydliště: Žichlínek

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 2:51     Předmět: Citovat

Letax napsal:
Je to velmi depresivní...ale velmi působivé...ta druhá se mi líbila mnohem více.

Asi sem něco svýho taky hodim (až zjistim kam sem si to ukládal Embarassed )


Díky - ulety z mládí Razz --- a určitě to najdi ať se to tu hromadí.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
VeHaLi
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 10.10.2006
Příspěvky: 4488
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 13:32     Předmět: Citovat

Ta dílka jsou dobrá, jen si říkám, co ty datumy, to muselo být tehdy v Litomyšli veselo Very Happy
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
zavazadlo



Založen: 31.10.2006
Příspěvky: 138
Bydliště: Žichlínek

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 13:51     Předmět: Citovat

VeHaLi napsal:
Ta dílka jsou dobrá, jen si říkám, co ty datumy, to muselo být tehdy v Litomyšli veselo Very Happy


Přijemny krasny město - pro zevlacky studenty jak dělany SmileSmile --- je to jen zasezeny do mist kterejma sem každej den chodil a ty jen svaděj k tomu aby se tam něco takovyho stalo SmileSmile -- a jinak to jsou zarověň moje slohovky kterejma se těšil naši hodnou pančitelku SmileSmile --- jo a hlavně diky Very Happy
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
VeHaLi
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 10.10.2006
Příspěvky: 4488
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 14:46     Předmět: Citovat

zavazadlo napsal:
VeHaLi napsal:
Ta dílka jsou dobrá, jen si říkám, co ty datumy, to muselo být tehdy v Litomyšli veselo Very Happy


Přijemny krasny město - pro zevlacky studenty jak dělany SmileSmile --- je to jen zasezeny do mist kterejma sem každej den chodil a ty jen svaděj k tomu aby se tam něco takovyho stalo SmileSmile -- a jinak to jsou zarověň moje slohovky kterejma se těšil naši hodnou pančitelku SmileSmile --- jo a hlavně diky Very Happy


My říkali "pančelku" a na gymplu "pamsorku" Very Happy Very Happy
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Letax



Založen: 15.11.2006
Příspěvky: 210
Bydliště: Sušice

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 14:57     Předmět: Citovat

Vy ste měli na gymplu profesory? Teda ty naši si taky hrdě nechávají říkat Pane Profesore a Paní Profesorko, ale maj k tomu hoooodně daleko.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky
Martinez



Založen: 25.10.2006
Příspěvky: 407
Bydliště: Kladno - město vydolovaného uhlí a spousty oceli žadonící o to aby byla sebrána

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 15:12     Předmět: Citovat

Letax napsal:
Vy ste měli na gymplu profesory? Teda ty naši si taky hrdě nechávají říkat Pane Profesore a Paní Profesorko, ale maj k tomu hoooodně daleko.

To je spíš takové tradiční oslovení, že? Ono ani na VŠ těch profesorů není moc Smile ...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky MSN Messenger
VeHaLi
Člen Klubu Terryho Pratchetta


Založen: 10.10.2006
Příspěvky: 4488
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 15:25     Předmět: Citovat

ano, myslím, že je to ve skutečnosti titul "středoškolský profesor", zkráceno na profesor, ale to jim nebrání nechat si tak říkat. Very Happy Ale byla tam fůra doktorů, RNDr, PHDr, pak ještě takový ten Pea...Dr, taky filosofa jsme tam měli.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
zavazadlo



Založen: 31.10.2006
Příspěvky: 138
Bydliště: Žichlínek

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 15:35     Předmět: Citovat

VeHaLi napsal:
ano, myslím, že je to ve skutečnosti titul "středoškolský profesor", zkráceno na profesor, ale to jim nebrání nechat si tak říkat. Very Happy Ale byla tam fůra doktorů, RNDr, PHDr, pak ještě takový ten Pea...Dr, taky filosofa jsme tam měli.


Ja bych si přal titul MgA - to ma styl SmileSmile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Martinez



Založen: 25.10.2006
Příspěvky: 407
Bydliště: Kladno - město vydolovaného uhlí a spousty oceli žadonící o to aby byla sebrána

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 16:39     Předmět: Citovat

zavazadlo napsal:
Ja bych si přal titul MgA - to ma styl SmileSmile

Mé bude stačit prachsprostej ing. Laughing - hlavně když bude Smile ...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky MSN Messenger
zavazadlo



Založen: 31.10.2006
Příspěvky: 138
Bydliště: Žichlínek

PříspěvekZaslal: úterý 12. prosinec 2006 19:14     Předmět: Citovat

Něco více vymyšleného a bližšího Zeměplošským příběhům SmileSmile

Jak

Karl von Hamerfiel. Říkali mu Jak. Proč, to už snad nikdo nevěděl. Byl divnej, to věděli všichni.

Hrad nad útesem. Jediný široko daleko. Spousta útesů a jen jeden hrad. Dřív jich tu bylo plno. Dřív.

Z oken hradu se neslo radostné „HA HA HA,“ spíš slova než smích. Pečlivě vyslovovaná a oddělovaná od sebe. „Čas na váš lék, pane.“ „HA HA ha ehm krhm eh u jo, jasně Hamz, už jdu.“

Na útes dorážely vysoké vlny, ale na trosky lodí, ležících těsně nad čarou přílivu, dopadlo občas jen pár kapek. I voda se bála přiblížit k hradu a vlny se tříštily jakoby o neviditelnou stěnu několik metrů před útesem. Vyděšení racci, odpočívající na skalách, bezhlučně zmizeli a ti co se právě chystali dosednout, rychle zabrzdily ve vzduchu a odlétali zase o něco více vyděšenější a možná i chytřejší.

„Kááááárléééé, vzal sis dneska svůj lék?“ Temná místnost, studená. Dvě křesla stojící před obrovským krbem. Několik svícnů se marně snažilo osvětlit prostor.
„Jasně, matko.“
„A nestrašil jsi zase lidi pod hradem tím svým smíchem.“ Vřeštivému hlasu, který se ozýval hluboko z křesla se nedalo zalhat. Přesto to zkusil.
„Ne, matko.“
„Ty mě lžeš Karle.“
„Promiň, matko.“ Karl sklopil oči ke svícnu, který stál předním a foukl do plamene, až se vosk rozstříkl po podlaze.
„Nelži my Karle, víš že mam vysoký tlak.“
„Nemůžeš mít vysoký tlak, matko, seš mrtvá.“
„Nehádej se semnou Karle, neděla my to dobře.“
„Já vím matko, promiň matko, jdu do hor matko.“
„Ať se nenastydneš synku.“
„Já jsem taky mrtvej, matko.“
„Nehádej se semnou Karle, vzpomeň si na strejdu Vaška.“
„Myslíš strejdu Václava von Farherstouna, který údajně umřel na zápal plic?“ Odříkával věty jakoby je četl z rodinné kroniky, zvučným hlasem, určitě už poněkolikáté.
„Správně, Karle, přesně tenhle strejda Václav.“ „Taky strašil lidi v horách, špatně se oblékal a jak dopadl.“
„Strejdu Václava zavalila laviny, matko, třikrát.“
„Neodmlouvej Karle a teple se obleč.“
„To by ho asi nezachránilo.“
„Já tě slyšela Karle!“ To už, ale hlas mluvil k zavírajícím se dveřím. „Stále my odmlouvá, Hamzy.“
„Ano madam.“
„Ve svém věku by už mohl mít rozum, že?“
„Jistě, madam.“ „Máte pravdu, madam.“ Hlas v křesle se trochu ztišil a Hamz hodil do krbu další, dva metry dlouhé poleno. Parkrát do něho šťouchl pohrabáčem a se spokojeným úsměvem se otočil zpět ke křeslu.
„Ještě, že vás mám Hamzy, bez vás by tu bylo šedivo a smutno.“
„Děkuji madam, donesu vám čaj na zahřátí.“
„Dobře, Hamzy a dva cukry prosím, ať se uklidním.“
„Jistě madam.“

Hamz byl rodinný sluha, už šest generací. Nikdo nevěděl jak to dělá, ale vypadal na třicet. Už 500 let vypadal na třicet a posledních 200 se přihlouple usmíval. Chodil shrbený a přesto se musel v každých dveřích zohnout. Nosil barevné sáčko a nohavice kalhot mu sahali jen doprostřed lejtek. Nikdy nesehnal delší, ani od toho chlápka co prodával oblečení * po domech a odvážil se i k hradu. Prohrabal celý jeho pytel se zbožím po tom co prodejce s křikem utekl hned jak mu otevřel dveře. Hamz vypadal jako někdo, kdo prodělal a možná ještě prodělává spoustu ošklivých dětských nemocí. Usměv a kůže několika barev mu na veselém vzhledu moc nepřidali. Rád dělal sluhu, měl svůj klid a když jste si zvykly na to, že běžná výšky členů rodiny Hamersfieldů je 160 centimetrů tak to byla i docela zábava. Zezačátku upadal do bezvědomí způsobeným proklatě nízkým futrem u dveří, ale po nějakém tom století si zvyknete. Hamz byl rad, že mladý pán Kárl chodí do hor, alespoň bylo menší nebezpečí, že se rozzuřený dav s různým zemědělským a kuchyňským nářadím v rukou nevydá přímo k hradu, ale že spíš bude chvíli honit pána po kopcích a potom co se unaví, se vrátí, někteří i spokojeni po dobře stráveném odpoledni, domů.

* Mimo jiné to byl jediný člověk, za několik posledních staletí, který došel takhle blízko k hradu. Většina z ostatních se proměnila na něco neurčitého, přibližně někde mezi stým a devadesátýmdruhým metrem od hradu. Ti šťastnější se proměnily na něco určitého. Bereme-li ovšem pojem šťastnější velmi relativně. Převážně to byly proměny ve velmi odolné, pevné a nepřirozeně usměvavé tvory či věci - budíky, obchodníky orientálního původu, židovské svícny atd.

Hamz bydlel v malé místnůstce v podkroví jedné z nejvyšších věží hradu. Vešla se tam sice jen jedna postel, malí stolek, půlka skříně a část koberce, ale zato se tam vešel celí Hamz i ve stoje. V kronikách rodiny se o Hamzovy nepsalo, což bylo víc než podezřelé. Zvláště když se tam psalo i o osépkávání tety Czarny a o častém zadrhávání matčina bratrance Lebétiho. Oba již zemřeli *, teta Czarny pod kamennou lavinou, hned jak stačila říct „co se to na mě heršvec osépá,“ a bratranec Lebéti po tom co se mu zadrhlo oko u svetru o vesničanovy vidle. Hamze, ale všichni braly jako část inventáře zámku. Jen starý pán Hamersfield ho bral jako bidýlko, protože se proměnil v netopýra a zapomněl jak se změnit zpátky. Hamz měl na hradě své vlastní cesty a nikdo nevěděl kde zrovna je, avšak když zazvonily nebo stačilo i zavolat tak se objevil takřka okamžitě, jakoby odnikud. Splnil bez odmlouvání rozkaz či přání aty nebyly zrovna jednoduché.

* Zase.


Zapadající slunce nad hradem se zbarvilo do ruda a pomalu mířilo k pohupující se hladině moře. Loď mířící k hradu začala provádět velmi nebezpečný manévr, naklonila se na pravobok a prudce se začala otáčet v pravém uhlu pryč od hradu. Z paluby bylo slyšet zuřivý křik, zřejmě kapitána a muž co ještě před chvílí seděl ve strážním koši se krčil mezi pytli se zbožím.
„VÝŠ VČÍL K ČEMU TO JSMA SA, DO VOŽAHLÉ MAKRELE, BLÉŽALY?“
„Ano pane, ale já …“
„Skorem sme to tutaj nestačily vobrékovat, ště kůsek a byli by všichni tuhé“. „Kdyby, šak, sakra delfín, tuhé, to by sme boly v chechtu, bať víš co sa henstok stává“.
„Ne pane“.
„Které příliv ťa sem vešplochl, hyml herinek by ťa plétvák kópl“. „To vé snad každé malé platejs, co sa přitrafí, když připlachtoješ moc blézko“. „Posledného tučňáka som tu čočnul naposledkejc – to sem bél plavisko u plesňavého Milfjorda a to ja háž let“. „A tedlejc co staré Közepé naëčočal před seba a naremploval to rovno do šutráko pod kastlím tak je tučňáko všade jak tród“. „Tak bacha mladé, včíl zteba uplácám ofrakované kuřa aj sám“. „Taktoj Esta jednó a t…“. Zbytek rozhovoru přehlušil pleskot rychle se napínajících plachet a loď se rozjela plnou rychlostí od útesu. Kapitám doběhl na záď a hodil starou botou směrem k hradu. To co dopadlo na zem mělo blíž k šišatému budíku než k botě. Chvíli se snažil tikat a pak se rozběhl do vody za lodi. „Do tróby“, ulevil si kapitám a zavelel ke změně kurzu, aby ho setřásli.




Pokračování příště --- musim to přepsat z rukopisu a teď nestiham SmileSmile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
nenapadáměžádnýméno
Anonymní





PříspěvekZaslal: úterý 19. prosinec 2006 13:20     Předmět: Citovat

Nóó, nejni to špatný. Až na ty hrubky a vobčasnej překlep to vopravdu nejni špatný.
Návrat nahoru
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra U Prokopnutého bubnu -> Skládka Jindřicha Močky Časy uváděny v GMT + 2 hodiny
Jdi na stránku 1, 2  Další
Strana 1 z 2

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.