U Prokopnutého bubnu

[Kacitka]

[Eva Koščová]

Čarodějky

Letí, letí, letí, letí,
tři čarodějky na koštěti,
jedna má kocoura a kalvados ( mačkadlici ),
druhá je vzteklá dost,
třetí ta je nejmladší,
se silami jim nestačí.

[Eva Koščová]

Óda na Smrtě

Na bílém koni, s kosou se honí,
na vládce má meč,
oj to bude seč.
Jediný unikne to je mág učeň,
mág, který je v úprku zkušen.
Smrťovi unikne o malý chloupek,
Smrť si pak musí zbrousit na kose zoubek,
to proto, že švihl vedle,
schytala to stará jedle.
Nezazvoní ani zvonec,
to je básně zatím konec.
Tečka

[TheMole]

ale stejně, Bábi a vzteklá? ještě o ní můžeš říct že je vlezlá stará škatule, a máš to definitivní...

[Eva Koščová]

Potichu a nevrle
Zeměplochou kráčí,
Bábi Zlopočasná
na nás se jen mračí.

Mocná to je čarodějka,
lidi se jí bojí,
na žábu Vás nepromnění,
skončíte jen v hnoji.

Bude trvat století,
než Zeměplochu obletí,
na svém starém koštěti.

[Eva Koščová]

Ale aby jste neřekli, že je Bábi vlezlá, vzteklá a nevrlá, mezi zvířátky v lese je o ní velmi dobře známo, že při sběru léčivých rostlin si bručí pod nosem:

Kořínku, kořínku ráda tě vidím,
že si s tebou povídám, trochu se teď stydím.
Usuším tě.
Rozdrtím tě.
Udělám s tebe vývar,
budeš trochu užitečnější, než jak jsi býval.

[Rubína]

To je krása, to je krása!

[Eva Koščová]

Ať se picnu, ať se picnu
Kolík na nás křičí,
proč tak nahlas, nechápeme,
vždyť hlasivky si ničí.
Jeho párky,
z blízka, z dálky,
ty jsou přece skvělé,
kdo ochutnal, neuvěří,
že čerstvé maso do nich mele.

[Eva Koščová]

Zeměplocha

Na želvím hřbetě sloni jsou čtyři,
vesmírem pluje, kdo ví kam míří,
sloni nesou na zádech disk,
žít na něm je veliký risk,
nahlížet pod želvu není tu radno,
přes okraj spadnouti můžete snadno.
Věřte mi, nebo ne, dobře Vám radím,
nelezte k okraji, nebo Vás ztratím.
Na Ploše přesto je velice rušno,
žijí tu upíři, mágové, lidi a všechno.
Než želva dokráčí,
dojde až tam,
kde vesmír nestačí
a končí on sám.

[Eva Koščová]

Otec prasátek

Čtyři kance zapřažené
po střechách se sněhem žene,
dárky veze hodným dětem,
roznáší je celým světem.
Na každé střeše zastaví,
komínem k Vám hopne.
Nikdy se neunaví
do punčochy dárek šoupne.
Tuříny i Sherry vezme si
HO ! HO ! HO ! Zavolá
a už chvátá dál po mezi,
sněhu, mrazu odolá.
Když se stane neštěstí,
Smrť ho snadno zastoupí.
Pokud se mu poštěstí,
slunce zas na oblohu vystoupí.

[Eva Koščová]

Když knihovník banán má,
tak listuje knihama
rukama i nohama.

Na varhany hraje skvěle,
až mu chlupy vstávají na těle,
usmívá se při tom směle,
strom chtěl by mít místo postele.

Vyhněte se před ním slovu opička,
nebo si na Vás někde počká
a kdo velmi rychle neuhne se,
jen stěží tu ránu snese.

Užije si rychlý let
a K. O. bude hned.

[Eva Koščová]

V knihovně je orangutan,
co se jenom mohlo stát.
Šklebí se, když nemá banán,
má ho hrozně rád.
Knihovník je to pilný,
ve vyhledávání knih neomylný.
Kdy banánů má dostatek?
Když dostane úplatek.
Že úplatky přijímá,
to každý mág dobře ví,
když velká věc ho zajímá,
před knihovníkem se hned banán objeví.
Knihovník mu co chce podá,
banánu by bylo škoda,
než mág s knihou odkráčí,
knihovník hned posvačí.
A když někdy volno má,
do hospdy pospíchá,
řídké pivo si tam dá,
oříšky ho zajídá.
Co můžeme o něm více říci,
možná hledá knihovnici,
která by mu banány
loupala i nohami.
Teď zbývá jen popřáti,
ať v knihovně se neztratí.

[TheMole]

hezkýýý!
kdo by to byl býval byl tušil, že i o takové tlusté zrzavé zablešené opici se dají psát takové pěkné básničky...

[Eva Koščová]

Zavazadlo, zavazadlo
koho by to napadlo,
vzteky bez sebe bylo,
do podsvětí se propadlo.

Když zavazadlo potkáte,
na útěk se dejte,
nebo po Vás chňapne víkem
a se Smrtěm se sejdete.

Bazilišek i chiméra
zadupáni byli,
když zavazadlo najde pána,
ocitne se v cíli.

[Eva Koščová]

Mrakoplaš je velký zbabělec,
když vycítí nebezpečí,
nezadrží ho ani klec,
že utíká velmi rychle, to je jasná věc.

Teď pomáhá v knihovně,
denně banán loupe,
že je nebezpečno na univerzitě,
připadá mu hloupé.

Nejradši má brambory,
po těch se utlouct může,
když týden nejí brambory,
vyletěl by z kůže.

Provází ho zavazadlo,
které lidi děsí,
z hruškovníku myslícího,
nevíme kde teď vězí.

Asi nědke vzteky skáče
po nějakém tvoru.
Mrakoplaš jen tiše pláče,
když zavazadlo běsní do úmoru.